Jak se jména vracejí

Vzpomínka na říčanský rod Novotných

Koncem 19. a začátkem 20. století se stal známým říčanským občanem pan Václav Novotný. Nejenže to byl velký statkář, ale v letech 1883– 1896 se stal i starostou Říčan. Jeho podobizna se dosud nachází v jednací síni městské radnice.

Před smrtí nestačil pořídit závěť, a tak notář Jan Novák sepsal tzv. Odevzdávací listinu, která obsahovala soupis majetku a dědické podíly jeho třem dětem. Podle ní v té době vlastnil statek č. p. 40 v Olivově ulici – odhadní cena 17 700 korun. Na místě původního statku (naproti garážím u Růžku) je zřízeno parkoviště. Dále byl majitelem nájemního domu č. 24 v Široké ulici s odhadní cenou 35 800 korun, ve kterém býval hostinec (dnes ještě dům stojí). Jeho ostatní pozemky, pole a louky v Říčanech a v Radošovicích, měly celkovou rozlohu více než 18 hektarů. Menší nájemní pozemek měl i v Tehově, kde tehdy choval pět krav a jeden pár volů. Kromě toho byl věřitelem řady dlužníků z Říčan. Vlastnil i akcie Spolkové rolnické továrny na cukr v Uhříněvsi a jeho zůstavená aktiva v té době, podle listiny, činila 93 567 korun.

S manželkou Alžbětou měli dva syny a jednu dceru. Starší syn Václav musel nastoupit vojenskou službu a během první světové války padl na frontě. Jeho jméno si můžeme přečíst v seznamu padlých na říčanské Staré radnici. Mladší syn Bohdan pokračoval v zemědělské činnosti na rodinném statku v Olivově ulici. Na žádost vedení města částečně daroval a částečně městu prodal některé pozemky – například pozemek, kde stojí současná poliklinika, nebo ten, kde je dneska gymnázium. Hospodařil pak až do roku 1948. Po změně režimu byl komunistickým vedením města označen jako kulak a byl nucen statek předat do správy Státního statku Říčany. Bohdanův syn Václav tam pak začal pracovat jako traktorista. Václavův syn, také Václav, vybudoval v Říčanech počátkem tohoto století areál čerpací stanice s názvem BENO (Benzin Novotný), který dodnes připomíná jméno rodu

Bohdanovy dcery Alžběta a Lidmila, které se provdaly za syny statkářů, prožily v padesátých letech osud manželek „kulaků“, ale těžkou dobu přežily ve šťastných manželstvích. Bohdanova prostřední dcera Marie úspěšně vystudovala reformně reálné gymnázium v Praze a pak se proti vůli rodičů provdala za vysokého fešáka, který pocházel z chudé rodiny v Ostřešanech, takže neobdržela žádné věno. V roce 1944 se jim narodila první dcera a všichni nejdřív žili v jedné místnosti na statku v Olivově ulici. Později se přestěhovali do domu Mariiny tety v Široké ulici. Ta jim pak darovala sad, kde si dokázali svépomocí postavit malý domek. Rodina se rozrostla o další dvě dcery. Marie, ač měla maturitu, nemohla jako „dcera kulaka“, sehnat odpovídající zaměstnání. Po zavedení lístkového potravinového systému dokonce ještě dostala oznámení, že jako majitelka zemědělského pozemku (sadu) nemá nárok na potravinové lístky pro rodinu – neboť si prý „mohla potraviny opatřit hospodařením na svém pozemku“. A tak musela potraviny kupovat na volném trhu, kde byly samozřejmě mnohem dražší. Pracovala nejprve jako pomocnice v domácnosti, později jako pomocná síla v kuchyni Olivovny, tehdy ozdravovny.

Nejstarší Mariina dcera se stala učitelkou a narodily se jí dvě dcery. Příjmení Novotná se díky vdavkám několika generací vytrácelo… Starší z dcer má syna a dceru – ta se v roce 2021 stala maminkou dvojčátek. Praprapravnučky Bohdana Novotného byly na říčanské radnici uvítány jako nové občanky města. Shodou okolností se ovšem matka dvojčat provdala za Brňáka Novotného. A tak se dnes nejmladší potomci říčanského rodu Novotných ke svému rodovému jménu vrátili.

Jaroslav Svoboda

Ke vzniku článku posloužily informace z rodinných archivů, fotoalba a vzpomínky potomků rodiny Novotných.

Statek rodiny Novotných stál v Olivově ulici do demolice na konci sedmdesátých let. Blíž k náměstí byla kovárna u Židlických

Foto: archiv Muzea Říčany