Jalovec obecný

Juniperus communis

V lidové písni Vysoký jalovec je milá nabádána k přeskočení jalovce, a to ještě rovnýma nohama. Je to smělá výzva. Zatímco jalovec dorůstá přes 10 metrů výšky, světový rekord žen ve skoku vysokém je „pouhých“ 2,09 m.

Asi 60 druhů jalovců roste na severní polokouli. Nalezneme je téměř ve všech typech prostředí od subtropů až po subarktické pásmo.

U nás je původní jalovec obecný. Přirozeně roste na slunných místech, kde není velká konkurence jiných dřevin – na skalách, suchých kamenitých svazích, ale i na rašeliništích. Do české krajiny se v minulosti široce rozšířil díky pastvě. Dnes se roztroušeně vyskytuje tam, kde byl dříve hojný, jinde téměř zmizel. Poddruh jalovec obecný nízký (Juniperus communis alpina) má formu poléhavého keře. U nás roste nad hranicí lesa v Krkonoších, Jizerských horách a v Jeseníkách.

Celkově se jalovec obecný vyskytuje v celé Evropě a dále přes Asii až k pobřeží Pacifiku.

Keř nebo strom mívá více kmenů. Tvoří štíhlou korunu, která však bývá narušena sněhem. Jalovce pak mají značně proměnlivý tvar. Věk starších jedinců můžeme počítat ve stovkách let. Častěji než věkem však jalovec uhyne v důsledku zastínění jinými dřevinami.

Pichlavé jehlice mají na svrchní straně bílé voskové proužky. Jalovce jsou dvoudomé. Na samičích rostlinách dozrávají ve druhém roce modré jalovčinky, které připomínají bobule. Je to však šiška (odborně galbulus) s polodužnatými semennými šupinami.

V Říčanech vídáme různé druhy jalovců velmi často. Jalovec obecný je vysazován jak v přirozené formě, tak i v řadě kultivarů. Ty se liší větvením a tvarem koruny, nebo barvou a pichlavostí jehlic. Na obrázku jsou jalovce rostoucí v ulici Smiřických.

Dřevo jalovce je tvrdé a velmi odolné. Používalo se v řezbářství, k výrobě holí, dýmek nebo k uzení. Jalovčinky jsou oblíbeným kořením na maso, dávají chuť ginu a borovičce, využívají se k lékařským účelům. Od starověku jsou známy antiseptické vlastnosti jalovce – vzduch se čistil vykuřováním.

Jakub Halaš