Jedle bělokorá

Původní lesy ve východním okolí Říčan vypadaly zcela jinak než dnes. Díky vysokému zastoupení jedle (až 44 %) byly porosty hodně tmavé a zastíněné, nazývaly se „černé“. Odtud místní názvy Kostelec nad Černými lesy nebo Černé Voděrady.

Jedle se těžily a využívaly na stavební dřevo. Ve výsadbách, které započaly v 18. století, byl upřednostňován smrk. Zastoupení jedle tak kleslo až na současné 1 %.

Jedle bělokorá roste ve střední a jižní Evropě od Pyrenejí po Karpaty. V Čechách se vyskytuje hlavně v horských a podhorských polohách, místy i v pahorkatinách od 300 m n. m.

Velký strom dorůstá výšky 40 až 60 metrů a dožívá se úctyhodného stáří 300 až 500 let. Kmen kryje hladká bělošedá borka, která ve stáří rozpukává. Koruna mladých stromů je kuželovitá jako na obrázku. Později má válcovitý tvar s nezřetelným vrcholem. Kořen je kůlovitý, proto jedle netrpí vývraty.

Ploché jehlice jsou seshora tmavě zelené a lesklé, zespoda mají dva bílé proužky. Na větévkách jsou hřebenovitě uspořádané, směřují do stran a nahoru. Jehličí opadává po 8 až 11 letech.

Samčí šištice jsou žlutavé, samičí zelené. Vzpřímené šišky při dozrávání dřevnatí a hnědnou. Ve zralosti se rozpadají a uvolňují trojhranná okřídlená semena. Ze šišek pak zůstávají na větvích jen trčící vřetena. Jedle rostoucí v jedné oblasti plodí společně ve stejných letech. Plodné roky nastávají nepravidelně v rozmezí 2 až 6 let.

Jedle bělokorá nebo její kultivary jsou v říčanských zahradách k vidění poměrně vzácně. Na obrázku je mladý strom rostoucí na rohu Jungmannovy a Černokostelecké ulice.

Dřevo jedle se podobá smrkovému, ale neteče z něj pryskyřice. Kromě stavebního upotřebení je vhodné na výrobu hudebních nástrojů a řezbářské práce. Používalo se také na výdřevy v dolech, protože před zborcením specificky varovně znělo. Jelikož pod vodou vydrží déle než na vzduchu, využívalo se i pro vodní stavby. Místy byla tradiční výroba štípaných jedlových šindelů. Dnes jsou ceněny hlavně vánoční stromky a chvojí.

Jakub Halaš