Jednotná kanalizace v Říčanech je problém

Město Říčany má jednotnou kanalizaci. Pro vodu splaškovou i dešťovou. Právě v tom je schován problém, před kterým mnozí raději zavírají oči. Ve chvíli větší bouřky se množství vody v trubkách prudce zvedne. Stéká tam voda ze silnic nebo střech hal či paneláků. Hrozí nebezpečí pro kanalizační síť i čistírnu, proto je na říčanské kanalizaci skoro dvacet tzv. odlehčovacích komor.  Jakmile objem vody v kanalizaci stoupne přes bezpečný práh, voda má možnost odtéct bez jakéhokoli čištění rovnou do potoků, přírody. A není to rozhodně voda čistá. Naopak, přívalový déšť z kanalizace vyžene vše, co se uložilo na dně trubek – je to jako by vytekly do přírody tisíce záchodů najednou. Na některých místech může voda vystoupat do výšky přesahující jeden metr a toaletní papíry opentlí stromy v okolí. Město Říčany vybudovalo u nejrizikovějších míst nákladem zhruba 30 milionů korun záchytnou nádrž, zvětšil se objem kanalizačních trubek, hrubý odpad se zachytává na česlech. Nicméně problém říčanské jednotné kanalizace to nevyřešilo ani zdaleka. A důsledky nejsou jenom hygienické, estetické… Našimi záchody ničíme i další hodnoty. Příkladem může být epizoda na Mlýnském rybníce, kde v létě museli hasiči a jejich laboratoř prověřovat jedovatě modrozelené znečištění, které se po jedné bouřce vytvořilo u břehu nedaleko hráze. Výsledek šetření této havárie? Mimořádné zatížení organickými látkami fekálního charakteru a následný prudký rozvoj sinic. I nad Mlýnským rybníkem jsou odlehčovací komory. Někdy jsou nenápadně schované v křoví, jindy se odkryly třeba při stavbě cyklostezky. Je tu i další problém, s novými byty se postupně zvedá hladina splaškové vody v kanalizační síti. Řešení není vůbec jednoduché a není rozhodně levné. Nejdražší by bylo vybudovat oddělenou dešťovou kanalizaci – jenže náklady by šly do miliard korun a znamenalo by to postupně rozkopat všechny ulice.  Druhou cestou je nepouštět dešťovou vodu do jednotné kanalizace vůbec. U nových staveb důsledně požadovat řešení – třeba zelené střechy, které samy hodně vody zadrží a využijí. Řešením jsou i retenční nádrže, ať podzemní nebo otevřené v podobě jezírek či rybníčků.
U staveb již stojících s velkou plochou střech, jako jsou třeba sídliště, je potřeba se domluvit na změně hospodaření s dešťovou vodou. Jsou pozitivní příklady jako v Novém Lískovci, kde vybudovali mezi paneláky nádrž s parkovou zelení. Poradili si se strachem z komárů či bezpečností pro děti. Dešťová voda dostala užitečný rozměr. U nepropustných povrchů na silnicích či chodníkách se dá s vodou také pracovat jiným způsobem než budovat kanály do jednotné kanalizace. Stojí to o něco víc, ale vyplatí se to. Zvlášť když stát uvažuje o výrazném poplatku za vodu, která odlehčovacími komorami proteče. Městský architekt i investiční oddělení dostali za úkol mnohem rázněji tento problém řešit, nicméně potřeba je shoda celé říčanské společnosti. Zadržování vody ve městě by měla být jednou ze zásadních priorit. V krajině sázíme stromy, sejeme louky, pomáhá příroda sama. V urbanizovaném prostoru ale musíme hledat nová technická, vodohospodářská řešení a nesmíme před toaletními papíry v potoce zavírat oči. Je to náš společný problém.   

Vladimír Kořen, starosta města

Odlehčovací objekt u nově vybudované cyklostezky. Většinu času splašky do přírody nevytékají, stačí déšť a voda v potoce změní barvu i vůni.

Sinice v Mlýnském rybníku. Přepady z kanalizace zásobují rybník velkým množstvím živin, které pro mikroorganismy představují ideální hnojivo.

Stopy po bouřce na březích potůčku Bejkovka. Voda se splašky se dokonce vylila z břehů. Znečištění se od tohoto místa zastaví až v nádržích Na Vysoké nebo v Uhříněvsi.