Jinan dvoulaločný

24. 2. 2014

Ginkgo biloba

            Dinosauři nepřežili, jinan na Zemi roste stále. Přitom největší rozmach zažívali ve stejnou dobu. Během druhohor, v juře, byly jinany běžné stromy tehdejších lesů. Za posledních 150 milionů let se však téměř nezměnily a modernější rostliny je jasně předběhly.

Jako jediný zástupce druhu, dokonce celého řádu, dnes přirozeně roste jinan dvoulaločný pouze na malém území v jihovýchodní Číně. Přitom ještě ve třetihorách rostl po celé severní polokouli včetně Evropy a našeho území. Od počátku lidské kultury byl jinan rozšiřován. Zprvu po Číně, Japonsku a Koreji, v polovině 18. století byl dovezen do Holandska a od roku 1809 je pěstován v Čechách.

Jinan dorůstá kolem 30 m výšky a může se dožít až 2000 let. Starší větve a kmen kryje šedavá, hluboce rozbrázděná borka. Na výrazných brachyblastech (zkrácených větévkách) vyrůstají ploché, vějířovité listy s vidličnatou žilnatinou. Jsou to vlastně neobvyklé, do plochy vyvinuté jehlice. Na podzim se zbarvují do zlatožluté barvy.

V květnu raší na samčích stromech jehnědovité šištice, na samičích stromech vyrůstá květenství na dlouhé stopce se dvěma vajíčky. Většinou dozrává jen jedno vajíčko. Mění se v asi 2 cm velké kulovité semeno šedozelené až žlutavé barvy, které připomíná peckovici. Dužnaté osemení nepříjemně zapáchá a na kůži má dráždivý účinek.

Jinan je odedávna dřevinou zahrad a parků. Ve východní Asii byl vysazován u chrámů, je součástí japonského zahradního umění. Dnes můžeme při procházkách potkat i celou řadu vyšlechtěných kultivarů. Strom na obrázku roste v Roklanské ulici v Říčanech.

Léčitelství dálného východu i dnešní farmakologický průmysl využívají látek obsažených hlavně v listech jinanu. Pražené semeno je součástí čínské kuchyně.

 

Jakub Halaš

Foto: Jakub Halaš