Jiří Šatoplet – ochotník, na kterého se nezapomíná

Díl 2.

Jiří Šatoplet patřil k těm, kteří se velkou měrou podíleli na kulturním životě našeho města. Zaměříme se tentokrát na jeho divadelní působení v Říčanech.

Už ve spolku SSC se podílel na přípravě pohádek pro děti a na recitačních večerech věnovaných Boženě Němcové, Janu Nerudovi nebo Jiřímu Wolkerovi. Sám režíroval například divadelní inscenaci Pamela z roku 1944, ale podílel se i na dalších. V této hře si jednu z postav zahrála jeho budoucí manželka Dana. Neměli bychom opomenout, že Jiří patřil mezi tzv. Táčkáře – pětadvacet mladých lidí, kteří se scházeli od roku 1944 proto, aby zeslabili vliv protektorátu na mládež. Později splynuli s DS Tyl.

Když v roce 1954 převzal vedení divadelního spolku do svých rukou, otevřela se mu celá škála činností, které měl na starosti. Nejen že zařizoval nejrůznější povolení a jiné administrativní úkony s tím spjaté, ale také pořizoval zápisy ze schůzí, zajišťoval uhlí a sám zatápěl v kamnech v době zkoušek. Mimo to také samozřejmě hrál. Vždy se perfektně připravil, chodil včas a text se pečlivě naučil. Jeho přístup k věci mu vynesl cenu za nejlepší herecký výkon v roce 1963 ve hře Hadrián z Římsů od V. K. Klicpery. V roce 1962 stál spolek Tyl u iniciativy za konání první okresní divadelní přehlídky, které se účastnily spolky z Ďáblic, Mirošovic, Brandýsa nad Labem a samozřejmě z Říčan.

Ochotnickému divadlu se dařilo také v sedmdesátých letech. Příkladem může být účast na 46. Jiráskově Hronově v roce 1978 se hrou Romance ve třech, kterou právě Jiří režíroval. Obdivuhodnější je, že přípravy na tuto hru probíhaly při postupné rekonstrukci prostor U Labutě. V novinovém komentáři z kulturní rubriky deníku Svoboda z roku 1979 se o jiné zdařilé práci, fraškách s názvem Svatby, můžeme dočíst, že „Tyl je vyzrálým amatérským souborem, který umí…“ V osmdesátých letech soubor uvedl například antickou tragédii Medea, na které se Jiří podílel jako režisér. Snažil se o přesvědčivost bez pomoci velkých gest. Hlavní zde bylo slovo, kterému napomáhaly výtvarné zpracování i hudba K. V. Buriana. Nové poměry nastavené rokem 1989 dopomohly k účasti na mezinárodním festivalu v německém Lörrachu (1992). Podle Jiřího Šatopleta začala zcela nová etapa ochotnického divadla.

I když na jevišti stál raději jako herec, k režisérské práci přistupoval velice zodpovědně a svědomitě. Než se do ní pustil, vybrané dílo si řádně nastudoval, a dokonce se zajel podívat i na jeho ztvárnění. Jak se před několika lety vyjádřila ochotnice Jitka Kulhanová, jako režisér „nechtěl nikomu ublížit a vše krásně zaobalil, ale neřekl to na rovinu.“ Pro divadlo dokázal získat a nadchnout také mladší generaci, ze které vykrystalizovali i profesionální divadelníci jako herci Miroslav Masopust nebo Viktor Preiss. Už v důchodovém věku chodil hercům před zkouškou s vozíkem pro limonády.

Pracovitý a skromný Jiří Šatoplet uměl jednat a vyjít s lidmi. Jeho syn dnes potvrzuje, že byl velmi společenský a uměl lidi bavit. Pokud odpočíval, tak vždy aktivně: při četbě (převážně účelově divadelně zaměřené), vaření nebo zahradničení. Ochotníci vzpomínají na jeho guláš, syn pak na jedinečné houskové knedlíky či různé pomazánky. Nikdy si neudělal řidičský průkaz, a i když vyjížděl pracovně do hor, lyžovat neuměl. Hudbu měl rád, a dokonce si uměl něco zabrnkat na piano, které měli doma. V závěru života sepsal dějiny zdejšího ochotnického divadla pro knihu Kapitoly z dějin Říčan. Pokud si je nalistujete, dozvíte se více o divadelních počinech spolku Tyl i jiných souborech.

Zemřel 29. května 1996. Podle syna Jiřího měl na konci života přání: „Celý léta jsem dělal šaškárny, komedie pro lidi a chci všechno v klidu.“ Jeho přání o skromném a klidném posledním rozloučení v rodinném kruhu bylo splněno. Urna s ostatky bude jistě brzy uložena na říčanském hřbitově. Jiří Šatoplet je důkazem toho, že když člověk něčemu věří a vkládá do toho svou energii a srdce, prospěje to nejen jemu, ale i okolí.

Pro článek byl využit archiv Muzea Říčany, Kapitoly z dějin Říčan, dobový tisk, vzpomínky Jitky Kulhanové a Šatopletova syna, Jiřího Šatopleta mladšího.

Šárka Vydrařová 

Z inscenace o princezně Pamele. SSC Říčany, 40. léta 20. století. Režisér Jiří Šatoplet v divadelním kostýmu úplně vpravo. Na snímku např. dále vidíme Jaromíru Škardovou, dceru říčanské mlynářky Marie Menclové (drobnější dívka v bílém uprostřed stojících postav).