Kalina svraskalá

Viburnum rhytidophyllum

Zajímavý zástupce vždyzelených keřů dostal své jméno podle velkých kožovitých listů, které mají na svrchní straně nápadný reliéf.

V celém světě, kromě Austrálie, napočítáme kolem 250 druhů kalin. Kalina svraskalá, někdy uváděná jako kalina vrásčitolistá, pochází z lesů střední a západní Číny. Do Evropy se dostává v roce 1900 a již roku 1910 je pěstována u nás, poprvé v Průhonicích.

Řídce větvený keř, vzácně strom, dorůstá 3 až 4 metrů výšky. Mladé větve jsou světle hnědé a chlupaté. Starší kryje tmavě hnědá, téměř hladká borka. Podlouhle eliptické listy s hladkou čepelí dorůstají až 20 cm délky. Svrchu jsou tmavozelené a lesklé, naopak na spodní straně světle šedivé, výrazně plstnaté s nápadnou žilnatinou.

Již na podzim vyrůstají světle hnědá poupata, která na keři přezimují. Během května a června vykvétají velká, krémově bílá květenství, složená z množství drobných kvítků.

Plody, jednosemenné peckovice, během zrání nejprve zčervenají (viz obrázek), poté zčernají. Zralé jsou v říjnu. Nepříjemně páchnoucí dužnina ukrývá hladké zploštělé semeno.

Kalina svraskalá je hojně pěstovaná parková dřevina, oblíbená i v říčanských zahradách. Díky listům je působivá v každém ročním období.

Křížením s kalinou užitečnou (Viburnum utile) vznikl v Čechách  roku 1955 kultivar –

kalina pražská. Vzhledově podobná kalina má užší listy a také se často vysazuje.

Chlupy ze spodní strany listů a z mladých větví mohou při práci s keřem ulpět na těle. Na citlivé kůži pak způsobují svědění.

Jakub Halaš