Karel Koudelka: vítěz sportovních her z Říčan

Dnešní tréninkové ragbyové hřiště bývalo dřív hřištěm fotbalového klubu Meteor a trénoval se tu i box. Ve čtyřicátých a padesátých letech se ovšem užíval ještě termín rohování a v Říčanech dospívali mladíci, kteří v této sportovní disciplíně slavili úspěchy. Jedním z nich byl Karel Koudelka.

Narodil se poslední zářijový den roku 1936. Jeho rodiče měli v té době drogerii v Husově ulici (dnes 17. listopadu) čp. 606. Koudelkovi s dětmi – s Karlem a o rok starší Alenou – bydleli v bytě nad obchodem, pronajímal jim ho živnostník – instalatér Hynek Miler.

Z rodinné drogerie do chemického průmyslu 

Tržba v obchodě nebyla nijak vysoká, a tak si k němu přibrali ještě čerpací stanici na benzín, stála před obchodem a byla k dispozici takřka nepřetržitě. „Když někdo chtěl benzín večír, tak zazvonil na zvonek… a musel zaplatit pět korun poplatek, v té době to byly větší peníze než ten zisk v drogerii,“ Vzpomíná Karel Koudelka. V roce 1952 došlo k zestátnění obchodu a Karel Koudelka starší odešel do chemického průmyslu, do n. p. Draslovka v Uhříněvsi. Tam už v té době pracoval také jeho syn (po absolvování střední školy se zaměřením na organickou i anorganickou chemii).

Cesta k boxu

S kluky z okolí si hráli hlavně na Fabiánu – za války tam chodili cvičit vojáci ubytovaní ve „staré“ škole na náměstí – a Karel už v dětství intenzivně sportoval. Například v Sokole plnil Tyršův odznak. Kolem patnácti šestnácti let začal závodně boxovat a jezdil na závody po republice. Na otázku, kdo ho pro box nadchl, odpovídá: „To byl Pepa Šmidlíků. Přišel ze západní fronty, byl i držitelem profesionální váhy jižní Francie v lehké váze do 60 kg, a když se vrátil, to jsme se s ním takhle sešli na tom Meteoru… Tam jsme měli postavenej dřevěnej ring a tam jsme jako kluci chodili a cvičili jsme.“ Chlapce učil základy boxu. Od čtrnácti let bylo jeho místo ve Spartaku Frigera Kolín. Z vrstevníků z Říčan, kteří za Kolín také boxovali, jmenuje Antonína Oulovského, Otu Semeňuka a Josefa Hlaváčka.

Denní režim a tréninky

Když spolu mluvíme o denním rytmu, zajímá mě, jak zvládal práci v uhříněveské továrně a přejezdy na tréninky do Kolína. „Pracoval jsem od šesti do dvou, o půl třetí mi jel vlak na Prahu, takže jsem se honem umyl, honem doběh’ na vlak. Vyběhl jsem z Wilsoňáku, doběhl na Masaryčku, nased’ na vlak, většinou jsem chytl rychlík, dojel jsem do Kolína, tam jsem vystoupil, potrénoval jsem a zase v devět hodin, o půl desátý jsem byl nazpátek tady v Říčanech. A ještě jsem šel třeba hodinu trénovat na Sokolák.“ Musel být v kondici, protože konkurence v jednotlivých vahách byla veliká. „Tenkrát, když se boxovala liga družstev, museli být v každý váze aspoň dva borci, ale všude se snažili, aby měli tři čtyři borce. Tréninky byly, co se týče fyzické zdatnosti, úplně jiné než dnes.“ Doplňuje Karel Koudelka. Přitom na začátku padesátých let, stále ještě s lístkovým systémem, nebylo jednoduché se například dostat ke kvalitním potravinám. „Zase když člověk dělal v chemickém průmyslu, tak jsme měli přídavky, dostávali jsme ještě lístky navíc: na maso, na tuky a tak dál.“

Intenzivní léta

V roce 1955 nastoupil Karel Koudelka základní vojenskou službu ve Zbirohu na Rokycansku. Tam založil vojenský boxerský oddíl, v té době jezdil ale boxovat i do civilních oddílů. Účast na zápasech se domlouvala dlouho dopředu. „Takže jsem vlastně procestoval Východočeský kraj, všechny kluby, co tam byly na úrovni nějakých kvalifikací, a boxoval jsem za ně. Abych mohl boxovat za jiné oddíly, musel jsem mít hostovací povolení od mateřského oddílu.“ Téměř veškerý svůj čas věnoval boxu, tréninkům a zápasům. Pozvání na zápasy dostával písemně, jen výjimečně telefonicky, eventuálně telegramem. „To jsem dostal takhle dopis: ,Přijeď, udržuj váhu tu a tu, čekáme tě tam a tam.‘ A jel jsem do Kolína nebo třeba do Ostravy. Jednoduše se to domluvilo a sedělo to,“ pochvaluje si Karel Koudelka, jak komunikace tenkrát dobře fungovala.

Armádní mistr sportovních her

Po absolvování dvouleté vojenské služby u armády zůstal. Útvar se pak přestěhoval do Hradce Králové a Karel Koudelka začal boxovat za Spartak Hradec Králové. V armádě působil do roku 1963 u spojovacích vojsk, později přešel k letectvu, byl náčelníkem požární ochrany a záchranné služby u letectva. Rok 1956 byl v jeho sportovní kariéře přelomový: Ve dvaceti letech získal titul armádního mistra sportovních her ve váze pérové. Utkali se spolu finalisté armád sedmi zemí Varšavské smlouvy, šlo tedy o malé mistrovství Evropy. „Sport tenkrát táhla armáda a Rudá hvězda (tehdejší policie), byli to často mistři republiky, sportovci byli všestrannější. Konkurence byla veliká, a když jsem se chtěl dostat do finále, bylo třeba absolvovat za dva dny čtyři zápasy,“ popisuje Koudelka. O devět let později přestal závodně boxovat. Během kariéry získal mnoho ocenění, mj. i od tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. V roce 1986 – po odchodu do civilu – pokračoval v krajské inspekci požární ochrany, do penze odešel v roce 1993.

Návrat do Říčan

V padesátých letech pomáhal rodičům postavit dům v Žižkově ulici. Vrátil se do něj s manželkou ‒ po době, kdy s dětmi bydleli v Hradci Králové ‒ v devadesátých letech. Dnes je předsedou sportovní rady Nadačního fondu sportovních veteránů a boxu se stále věnuje. V Říčanech trénuje zájemce z řad dětí i dospělých v BC Říčany v tělocvičně v prostoru restaurace U Kozlů. Jako zručný modelář vytváří i obrazy-plakety za nadační fond pro boxery, trenéry a rozhodčí. Letos 11. července oslavili se ženou 66. výročí svatby.

Renata Skalošová,
Muzeum Říčany