Karel Vladimír Burian

2. 5. 2020

Vzpomínka na známého

říčanského hudebníka a učitele

Dne 24. května uplyne už dvacet od úmrtí významné osobnosti říčanského kulturního života Karla Vladimíra Buriana. Zemřel den po svých 77. narozeninách.

Byl to jeden z mých učitelů na měšťanské škole a potom i na Jedenáctileté střední škole v Říčanech. Také můj soused z Nerudovy ulice, ve které jsem dřív bydlel. Zakladatel a dirigent pěveckého sboru, jehož jsem byl členem, a také organizátor pátečních hudebních besed, kterých jsem se pravidelně zúčastňoval a při zajišťování některých jsem mu dokonce pomáhal. Proto cítím vnitřní povinnost napsat o něm pár řádek, aby si Burianův život a působení říčanská veřejnost znovu připomněla. 

Hudebníkem od dětství

Od dětství se K. V. Burian věnoval hudbě – hrál na housle a klavír, a dokonce vytvářel drobná hudební díla. Protože ministroval v kostele, byla tato dílka určena jako doprovod ke mším. Později začal studovat skladbu na pražské konzervatoři u profesora Rudolfa Karla.  Po uzavření konzervatoře byl šestnáctiletý Karel totálně nasazen v Německu, odkud se vrátil až v roce 1944 a byl přidělen jako učitel zpěvu a českého jazyka na říčanskou měšťanku. Po druhé světové válce studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy obor hudební věda u profesorů Josefa Huttera a Josefa Plavce. Po zřízení říčanského gymnázia v roce 1950 zde začal vyučovat český jazyk a hudební výchovu a pokračoval pak i na následné jedenáctiletce. Ve své pedagogické činnosti na měšťanské i střední škole prosazoval zcela nové pojetí výuky. Orientoval ji především na porozumění hudební řeči a na dějiny české hudby. Výklad doplňoval ukázkami z nejznámějších hudebních děl z gramofonových desek nebo přímo vlastní hrou na klavír.

Setkávání s hudbou

V aule říčanského gymnázia pořádal tzv. hudební pátky. Žáky i říčanskou veřejnost seznamoval jak s klasickou, tak s moderní hudbou. Setkání začala v padesátých letech a pokračovala s pozdějším názvem Hudební besedy ještě v letech šedesátých. Seznamovali jsme se při nich s českými i zahraničními hudebními díly, a to jak ze záznamů, tak z živých vystoupeni předních umělců – hudebníků i zpěváků. Nezapomenutelný byl např. program s vystoupením tanečního souboru známé tanečnice a choreografky Milči Mayerové, která řídila taneční školu a vedla řadu souborů začínajících i pokročilých tanečnic. Obdržela Vyznamenání za vynikající práci v oboru tanečního umění, za choreografii spartakiádních skladeb pak Tyršovu medaili 1. stupně.

K představením podával K. V. Burian mimořádně poutavý a zasvěceny výklad. Uměl velice dobře moderovat, zval významné hosty, někdy i sám hudebně přispíval do programu.  Publikum těchto besed tvořili jednak žáci, studenti a jejich rodiče, jednak hudebně zainteresovaná říčanská veřejnost. Sál byl obvykle zcela zaplněn. Profesor Burian též vystupoval na řadě veřejných akcí, kde nejčastěji hrál zpaměti Smetanovu Vltavu.

Sbor, divadlo, rozhlas

Na střední škole založil žákovský pěvecký sbor, který sám dirigoval. Soubor vystupoval na oslavách a dalších kulturních akcích v Říčanech i jinde a dočkal se řady úspěchů a uznání. Burian spolupracoval také s říčanským ochotnickým spolkem Tyl, po nuceném odchodu Ladislava Tučka jej nahradil v pozici autora scénické hudby.

Rozsáhlá byla Burianova spolupráce s Divadlem hudby v Praze a se Supraphonem, s nimiž natočil okolo stovky pořadů. Ve spolupráci s pedagogickým nakladatelstvím Komenium vzniklo deset školních diafilmů (určených ke statickému promítání v diaprojektorech snímek po snímku) k hudební výchově. Na vlnách Československého rozhlasu běžely jeho přednášky v relacích Akademie třetího věku.

Literát

V letech 1948 až 1984 se věnoval i literární činnosti, zejména s muzikologickou tematikou.

Napsal jedenáct zajímavých knih o historii hudby, např. O hudbě starověké, středověké a novověké, Stručné dějiny anglické hudby, Světová operní divadla nebo Čajkovského Evžen Oněgin. Nejvýznamnější pak byly Dějiny světové opery (The Story of World Opera) a Dějiny světového baletu (The Story of World Ballet) vydané jednak v Londýně, jednak v nakladatelství Artia.

Psal také životopisy známých hudebních osobností (čtrnáct knížek), příběhy z hudebního života (osm beletristických knih), doprovodné texty ke gramofonovým deskám, ale také detektivní romány. Úspěšná činnost K. V. Buriana byla oceněna cenou ministerstva kultury a třemi výročními cenami Supraphonu, v zahraničí pak medailí Za vynikající službu hudbě.

Vzpomínám na něho jako na výborného učitele se smyslem pro humor, všestranného hudebníka, pilného spisovatele a zajímavého komunikativního člověka, který byl v osobním životě aktivní až do vysokého věku. Shodou okolností se stalo, že jeho dcera Michaela se provdala za bratra mého švagra. Oba však předčasně zemřeli a jediným žijícím potomkem K. V. Buriana je, dnes více než třicetiletý, vnuk Filip.

Jaroslav Svoboda

 

Pro článek bylo využito dřívějších autorových textů Střípky z mých vzpomínek na říčanskou jedenáctiletku (Kurýr č. 9, 10 /2017) a diplomové práce M. Veselé sto Říčany, jeho historie, významné osobnosti a možnosti využití ve výuce vlastivědy (UK Praha, Pedagogická fakulta 2006). Článek vznikl ve spolupráci s Muzeem Říčany.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2020 Všechna práva vyhrazena