Krajinou kolem Říčan – naučná stezka v novém

27. 6. 2026

Proč se v jednom rybníku drží čistá voda déle než v druhém? Jak je možné, že se při procházce údolím Rokytky dotýkáme hornin, které pamatují dávné moře i žár hluboko pod zemí? Proč je v létě u mokřadu příjemněji než na náměstí? Obnovená Naučná stezka Říčansko zve během procházky právě k takovým úvahám.

Krajina kolem Říčan není jen kulisou pro běh, výlety a vyjížďky na kole. Je to živý systém, ve kterém spolu souvisejí voda, půda, stromy, houby, ptáci, historie i naše dnešní rozhodnutí.

Stezka měří přibližně devět kilometrů a má osmnáct zastavení. Spojuje zříceninu říčanského hradu přes Říčanský les až s Jurečkem v Radošovicích. Tým Muzea Říčany ji kompletně přepracoval tak, aby nesdělovala jen fakta, ale vedla návštěvníky k objevování souvislostí. Vizuálně působí lehkou hravostí a ukazuje známá místa jako příběh vody, lesa, hornin i lidí.

Zříceninu hradu tak můžeme vidět coby na svou dobu výjimečně moderní středověké sídlo, které potřebovalo vodu pro obranu i hospodaření. Přilehlé rybníky chránily hrad a poskytovaly ryby jako potravu pro hradní pány i obyvatele městečka.

Mlýnský rybník je dnes vodou ve městě, která ochlazuje, zpříjemňuje okolí a vytváří útočiště pro živočichy. O pár kroků dál Lázeňská louka, dříve rybník, ukazuje hodnotu mokřadu, který zadržuje vodu, tlumí horko výparem rostlin a poskytuje domov druhům, které na sekaném trávníku nepřežijí.

Na Marvánku se z otázky „bude zase ke koupání?“ stává malá lekce ekologie povodí. Kvalitu vody neurčuje jen to, co se děje přímo v rybníce. Ovlivňují ji splašky, živiny splavované z polí, ryby, sinice i bahno na dně. Když kapři rozrývají sediment, uvolňují se živiny podporující růst sinic. Když v krajině chybí louky a remízky, splachuje se do rybníka víc půdy a hnojiv z polí. Čistá voda je proto výsledkem mnoha rozhodnutí – od hospodaření na polích až po péči o rybí obsádku.

Stezka se ale nevěnuje jen vodě. V Ořechovce ukazuje, kolik života hostí jeden strom. Starý ořešák může být domovem pro tisíce živočichů: ptáky, netopýry, veverky, hmyz, pavouky a půdní organismy. Drobné prvky v zemědělské krajině, například křovinaté remízky, rozhodují o tom, zda tu najdou místo pro život polní ptáci, zajíci nebo opylovači.

V lese se pozornost přesune pod zem: podhoubí propojuje kořeny stromů do skryté sítě, ve které si houby a kořeny vyměňují vodu, minerální látky i cukry. Pestřejší smíšený les, v němž se potkává více druhů stromů a hub, je odolnější vůči suchu, kůrovci i teplotním výkyvům než jednotvárná smrčina. Přesně tak se dnes Říčanský les obnovuje.

Rokytka připomíná, že i malý potok může výrazně ovlivnit město. Meandry a tůně zpomalují vodu a vytvářejí místo pro obojživelníky, ryby i bezobratlé. U Jurečka se pak ukazuje, proč voda z lesnatého povodí bývá pro koupání příznivější: přirozeně se filtruje, zůstává chladnější a sinicím se v ní tolik nedaří. Hnědavé zabarvení přitom nemusí znamenat špínu, mohou za něj neškodné huminové látky z lesní půdy.

A pod nohama běží ještě delší příběh. Horniny v údolí Rokytky vyprávějí o dávném mořském dně, břidlicích, žule, tlaku, žáru i erozi. Kameny z okolí sloužily lidem jako stavební materiál; břidlice se pojí s říčanským hradem, žula se základním kamenem Národního divadla.

Vydejte se na stezku pěšky, po částech, nebo s dětmi jako na malou expedici. Známá místa možná uvidíte jinak, jako krajinu, která zadržuje vodu, chladí město, živí ptáky, odkrývá historii a zároveň čeká na naši péči.

Jakub Halaš