Kurt Gebauer, Trubkouni a Plavkyně

V sobotu 15. února byla v galerii ME GA Říčany zahájena výstava děl významného českého sochaře, malíře, pedagoga a celoživotního bojovníka za kvalitní veřejný prostor Kurta Gebauera. Až do 29. března se můžete v upravených návštěvních hodinách (út–pá 15–18, so 9–12 ) navštívit galerii, která se proměnila v bazén, ve kterém se vznášejí Plavkyně a mezi nimi jako plavčíci stojí Trubkouni…

BELAAXA

Tělo potřebuje pohyb a pocení a duch eros. To vše je k mání v bazénu a sauně. Pohyb je nutný, aby tělo nezakrnělo, ale zároveň je to fuška a trochu nuda, takže já se při tom snažím bavit krásou plovoucích nebo jinak blbnoucích dam a dívek a snažím se vrýt do paměti vztahy nohou a rukou vůči sobě a vůči prostoru a vztahy jednotlivých figur k sobě. Tím zaměstnávám i hlavu. V sauně se až na vzácné výjimky nepletichaří, ale mlčí, takže sledovat zkratky, vztahy, proporce, kompozice je opět při tom pocení dobré zaměstnání hlavy. Po tom všem v bazénové kavárně nebo v nejhorším doma se snažím vydolovat z paměti, co jsem viděl. Je to fuška a trénink toho svalu v hlavě. Jeho nedokonalost na papíru generuje chyby, přehmaty, posuny, ale čáranice jsou jediné, co zbyde, byť viděné bylo daleko dokonalejší. Ale protože nic není depresivnější než dokonalost, tak se tu nedokonalost snažím zachytit.

   Ale vraťme se k tématu. Plavání je naší částečnou náhradou vznášení, létání. Začali jsme v děloze jako ryby a nějak se nedovyvinuli v ptáky. To klopotné chození sem a tam přiznejme si nám jde trochu na nervy, a tak zvláště u žen, až na výjimky, je pohyb ve vodě spíše možností pohybovat se jinak, než je povoleno či umožněno na souši. Nejlepší jsou dvojice, které plavou a povídají si, nebo trojice, eventuelně s dítětem, které bláznivě poskakují a povídají si a potápějí se v beztížném prostoru, to umějí také děti a mládež. Zato muži, obzvláště zarputilí sportovci, jsou to i některé ženy, cílevědomě plavou stylově sem a tam. Má to taky něco do sebe, když to umějí, nebo naopak mají nedefinovatelný styl, ale jinak je to nuda.  Při onom plavání, vznášení, blbnutí se také uvolní přirozenost erotická a v sauně rovněž. Dvojice mužsko-ženské a žensko-ženské mají k sobě blíže než na ulici a svět je najednou krásnější. Částečně to nahrazuje kostel, tedy povznesení – Erós v redukované podobě, kdy v rámci minimalizace nemravnosti, zpěvem a pohledem na nahé andělíčky a polonahé anděly se hromadí radost z nahoty a vznášení.

 Sauna a bazén jsou pohanským chrámem radosti, zdraví a krásy. A moje čmáranice, nechť jsou jen výzvou k tomu zajít se podívat, jak je to doopravdy, nebo startem k zdravému sebevědomí diváka: vždyť já nekreslíř to vidím šumnější než ten „umělec“.

Kurt Gebauer, napsáno ve vlaku z Brna do Opavy 23. září 2013

TRUBKOUNI
Lidská figura je sama trubka, odzdola až nahoru. Ta vrchní, hlava je sice víc zaoblena, takže vajíčko, ale pod ní trup, to je to je trouba tlustá, krátká, asi proto jí dali krátký název, trup a na konci b otočili na p. Ostatní trubky se jmenují všelijak. Paže, nohy, na konci rozprsklé do menších trubek, prstů. To je stvořitelská geometrie.  Trubkou něžně nazýváme někoho, kdo je trochu jednoduchý až hloupý. Když v něm nic není, může do něj kde co. Třeba i chuť šikanování nebo masakrovat jiné trubky, což vyvinou ty sedící trubky. To je naše lidská trubková realita. Tak ať se ty naše trubky trošku víc začnou blížit stromům, kytkám a ptákům, aby tu nebyla stále se opakující nuda blbosti a brutality.

Kurt Gebauer, napsáno v Praze pro Říčany 8. 2. 2025

Foto: Rudolf Flachs