Lišky ve městě

30. 10. 2026

Města nejsou jen domovem lidí. Mnohá původně divoká zvířata se naučila žít v naší blízkosti a využívat výhod, které jim nabízíme. Říkáme jim synantropní druhy. Holubi, myši domácí a potkani se s člověkem sžili už dávno. Později se do měst rozšířili například kosi černí a ježci. V posledních desetiletích do evropských měst stále častěji proniká poněkud překvapivý obyvatel – liška obecná (Vulpes vulpes).

Lišky patří k nejpřizpůsobivějším šelmám. V Londýně se zabydlují už sto let, usadily se také v Berlíně, Curychu a v dalších evropských městech. Parky, zahrady, hřbitovy nebo zarostlé železniční náspy jim nabízejí úkryty a nová místa k životu, odkud za soumraku vyrážejí na obchůzky.

Lišky do měst přilákala především pestrá nabídka potravy. Podobně jako ve volné přírodě tu loví hlodavce, sbírají hmyz, žížaly a spadané ovoce. Navíc ale nacházejí zbytky jídla. Odpadky mají proti myším jednu výhodu – neutečou. Ve švýcarském Curychu vědci prozkoumali obsah žaludků 402 lišek. Přes polovinu jejich průměrného obsahu tvořila potrava pocházející z lidské činnosti.

Liškám se daří i v českých a moravských městech. V Praze jsou pozorovány už několik desetiletí. Výzkumníci v Brně během tříletého projektu shromáždili přes 150 tisíc snímků z fotopastí. V loni publikovaném výzkumu zaznamenali lišku 2 611krát. Častěji zachytili jen zajíce a srnce, těsně za liškou skončili divočáci. Lišky se ale objevovaly napříč městem, včetně centra. Nejsou tedy jen návštěvníky městských okrajů, ale využívají i zastavěné oblasti.

Městský život lišky nejen láká, ale také mění. Vědci při porovnání lebek londýnských lišek zjistili, že ty městské mají kratší a širší čenich. Některé změny připomínají proces zdomácnění (domestikace), jakým kdysi prošli psi. Jiný výzkum ukázal, že městské lišky se odvážněji pouštějí do zkoumání neznámých předmětů s potravou. V učebnicovém sovětském experimentu výzkumníci po mnoho generací vybírali k rozmnožování nejkrotší lišky, až vyšlechtili zvířata přátelská k člověku.

Zatím ale městské lišky domestikované nejsou a zůstávají divoké. Zdravá liška před člověkem uteče, i když plachost je někdy velmi malá. Česko je sice od roku 2004 zemí bez vztekliny, lišky ale mohou přenášet jiné nákazy a parazity. Proto je nehladíme ani nekrmíme.

Jednu lišku jsme zahlédli pobíhat i v Geoparku Říčany. Kdo chce mít setkání zaručené, může navštívit bronzovou lišku Elišku z říčanské ART ZOO na Masarykově náměstí. Ta živá nám připomíná, že hranice mezi městem a přírodou není zdaleka tak ostrá, jak si představujeme. V Říčanech ji překračují také divoká prasata, na Mlejňáku byl pozorován bobr. V Čechách se už vyskytují šakali, možná za pár let budu psát o nich jako o další městské šelmě.

Jakub Halaš