Magdalena Paťhová: soutěž Zlatý oříšek mi otevřela nové dveře

4. 8. 2026

Rozhovor s Magdalenou Paťhovou, laureátkou soutěže Zlatý oříšek 2022

Když Magdaléna Paťhová získala v roce 2022 Zlatý oříšek za svou literární tvorbu, bylo jasné, že o ní ještě uslyšíme. Dnes má na svém kontě čtyři historické romány a stále více potvrzuje svůj mimořádný spisovatelský talent. Ve své tvorbě čerpá z historie Podblanicka – zejména z prostředí Trhového Štěpánova, Vlašimi a okolí. Na jaře představila svou nejnovější knihu Oltář svaté Doroty
Co připravuje nového, jaké výzvy přináší psaní historické beletrie a zda jí ocenění pomohlo na její autorské cestě, se dozvíte v našem rozhovoru. 

Věnujete se psaní historických románů. Kdo vás k tomuto oboru přivedl? 

Řekla bych, že nikdo. Když mi bylo asi 11 let, začala jsem se aktivně zajímat o historii, a zvláště o historii města Trhový Štěpánov. Tento zájem vedl k tomu, že jsem ji chtěla zpracovávat. Ale mohu říci, kdo byl pro začátky mé spisovatelské dráhy velmi důležitý: byli to především bývalý štěpánovský kronikář a můj učitel dějepisu na základní škole. 

Od chvíle, kdy jste získala Zlatý oříšek, už uběhl nějaký čas. Co je u vás nového? 

V době, kdy jsem vyhrála soutěž Zlatý oříšek, a ještě zhruba dva roky potom, si mě většina lidí zafixovala jako autorku románů zpracovávajících historii a pověsti Prahy. Ale od dubna 2025 se definitivně věnuji především Trhovému Štěpánovu a Vlašimi. Když jsem vyhrála Zlatý oříšek, neměla jsem žádnou knihu vydanou, teď mám vydané čtyři a neustále píšu další, takže teď mám k vydání v zásobě tři. 
Radost mi udělalo i Čestné uznání města Trhový Štěpánov, které jsem obdržela v červnu.

Plánujete další knihu? Pokud ano, na jaké téma to bude? 

Ano, až dopíšu knihu na zakázku a upravím jednu z loňska, hodlám hned začít psát další knihu. Mám ji už v podstatě vymyšlenou. Opět bude zpracovávat historii Trhového Štěpánova, tentokrát ke konci 16. století. Zatím ji nechávám spíš jako tajemství.

Pro nás laiky je těžko představitelné, že bychom napsali historický román. Jak složitá je příprava historických pramenů a následné psaní?

Od roku 2025 si dávám záležet, aby co nejvíc historických událostí a postav v mých knihách bylo reálných a aby tak mé romány co nejvěrněji vykreslily to, co chci zpracovat. Nejprve tedy musím provádět rozsáhlé rešerše, hledám v knihách, na internetu, v archivech, využívám zdroje, které mi poskytnou další odborníci na historii Trhového Štěpánova. Příprava materiálů je někdy obtížná, ale ještě složitější pro mě je vymyslet děj knihy. Libuji si totiž ve složitých dějích s mnoha postavami a dějovými linkami, takže od určité doby pro mě tato fáze znamená vždy největší trápení. Samotné psaní mi potom přijde skoro jako hračka. Vyžaduje ovšem klid, a toho se mi ne vždy dostává, takže je to pak celé složitější.

Napsat knihu není jednoduché. Předpokládám, že mimo bádání po historických souvislostech je potřeba určité disciplíny a psát denně? Nebo se mýlím? Kolik hodin denně píšete? 

Píši přibližně 7 - 8 hodin denně. Každá kniha vyžaduje disciplínu, jedna méně, jedna více, ale vyžaduje ji každá. Pro mě neexistuje, že bych nějakou knihu rozepsala a nedokončila ji. Sama si touto zásadou někdy způsobuji trápení, ale podle mě to za to stojí. 

Když se ohlédnete zpět, pomohlo vám vítězství v soutěži Zlatý oříšek? Otevřelo vám nové příležitosti nebo kontakty? 

Rozhodně! Nepřestávám být vděčná, že jsem Zlatý oříšek vyhrála. Takříkajíc mě to dostalo do jiného světa. V souvislosti se Zlatým oříškem jsem byla několikrát v televizi, novinách, rozhlase nebo v podcastu. Nemohu nezmínit, že pod záštitou Zlatého oříšku jsem navštívila známého hudebního skladatele, který měl z jedné mé knižní prvotiny udělat muzikál. Bohužel to nevyšlo, ale nadále to zůstává mým snem (byť s jinou knihou) a já moc doufám, že se to někdy podaří. Nicméně Zlatý oříšek mi neustále velmi pomáhá. Jak říkám, tato soutěž mi změnila život v tom nejkladnějším smyslu. Když knihy vydávám na vlastní náklady Nadační fond Zlatý oříšek mi často poskytne finanční příspěvek. A skrze Zlatý oříšek jsem se dostala i ke psaní knihy na zakázku, což pro mě je velká nová zkušenost. 

Zažila jste v poslední době nějaký moment, na který jste opravdu pyšná? 

Možná to bude trochu překvapivé, nicméně v poslední době jsem na sebe pyšná za to, že jsem i přes zdravotní potíže, špatnou psychiku i vytíženost dokázala psát výše zmiňovanou knihu na zakázku. Byl a je to pro mě opravdu boj. Ale zanedlouho snad bude dobojován. 

Jakou radu byste dala dětem, které mají talent a přemýšlejí, jestli se do soutěže Zlatý oříšek přihlásit? 

Dětem bych vzkázala, ať se nebojí do soutěže přihlásit a také ať rozvíjejí svůj talent. Oceňuji všechny děti, které znají své cíle a nebojí se mířit vysoko. Řekla bych jim také, že nevadí, když něco nevyjde, určitě by se neměly vzdávat.

Kdybyste mohla svému mladšímu já – ještě před soutěží – něco vzkázat, co by to bylo? 

Svému mladšímu já bych vzkázala, že pracovat na tom, v čem člověk vidí svou budoucnost, se opravdu vyplatí, a také to, že odlišovat se od ostatních pro vás nemusí znamenat vůbec nic špatného, naopak to může být přínosem.