Marvánek byl původně místní sedlák 

Středověký rybník, který nesl jeho jméno, zanikl koncem 18. nebo v první polovině 19. století. 
Za první republiky nechali říčanští radní rybník obnovit jako přírodní koupaliště, to bylo dokončeno v roce 1937. Ve třicátých a čtyřicátých letech zažil tento nový Marvánek největší slávu. Současná rozsáhlá revitalizace areálu chce na tyto krásné časy navázat. 

Marvánek ještě krátce po druhé světové válce obklopovaly louky a pole. Vždyť pole začínala hned u rybníka, 
travnatá plocha směrem k dnešní restauraci ani restaurace samotná tam vůbec nebyly. V tomto místě v minulosti rybníky vznikaly a zanikaly, na jeden z nich v místě dnešní Oázy (původně rozlehlý rybník 
Rozpakov) upomíná pozůstatek hráze, na který narazíme za Marvánkem. Na sklizených polích nad Marvánkem tancovali mladí lidé při dožínkách v září 1945. Děti, které docházely ze Světic do říčanské školy, si pamatují pestrost lučního kvítí. Když bylo horko, tak se cestou ze školy domů školáci v Marvánku koupali. Ačkoli byl Marvánek v roce 2015 nákladně díky dotaci z Evropské unie odbahněn, jeho voda v létě ke koupání stále neláká. Při odbahnění bylo záměrně vymodelováno příbřežní pásmo, tzv. litorál, v místě přítoku Říčanského potoka. Zde by mělo docházet k čištění vody kořeny mokřadních rostlin a mikroorganismy. Ale stále to nestačí, živiny (zejména dusík a fosfor) přitékající z okolních polí a obcí způsobují, že v létě rybník zarůstá zelenými řasami a sinicemi. Lze to nějak změnit? Rybáři mohou volbou rybí obsádky podpořit výskyt perlooček, které filtrují z vody zelené řasy. Městu Říčany se navíc podařilo vykoupit některé pozemky nad Marvánkem a založit tu louky a remízky, které by měly zabránit dalšímu splachu půdy a hnojiv z polí. Nádrže Rozpakov i Srnčí už byly také odbahněny, pomohly by i účinnější technologie v čistírnách odpadních vod ve Světicích a v Tehově. 

Skokanská věž se dvěma plošinami 

Generace mladíků a dívek narozených ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století, které bydlely v jižní části Říčan, se v létě scházely hlavně na Marvánku. Mladí lidé měli svá místa na travnaté pláži, která na jižní straně rybníka zůstala dodnes, nebo v místech současného lesíka, který lemuje východní břeh. Mezi koupáním hráli míčové hry, karty a šachy. Během školního roku si s sebou brali sešity a učebnice. Na maturitu se kdekdo učil na Marvánku. Severní část koupaliště směrem k centru města byla určena pro plavce (stála tam skokanská věž se dvěma plošinami), další část byla mělčí, jižní konec byl určen přímo pro děti. Na vybetonované brouzdaliště navazovalo hned u kraje pískoviště. Atraktivní bylo vybavení v části pro 
neplavce: kolotoč, houpačka a klouzačka, které vyrobili místní řemeslníci. 

Duší Marvánku byl Dušinka 

Malou restauraci u Marvánku provozoval ve čtyřicátých letech a v části padesátých let Josef Chvojka. Hosty oslovoval „dušinko“, a tak mu začali říkat i oni. Nad celým areálem bděl jako jeho správce, plavčík i zdravotník. 
K hospůdce, po které dnes zbyla jen část kamenného sklepa, patřil přístřešek, ve kterém hosté popíjeli pivo 
s výhledem na vodní hladinu. Směrem do lesa býval taneční parket. Dušinka byl zdatným vypravěčem se smyslem pro humor a nahlas říkal, co si myslí. Za neskrývané protirežimní názory se dostal v padesátých letech několikrát do vězení, část trestu strávil v jáchymovských uranových dolech. Z vězení se vrátil a jako hostinský nebo číšník pracoval v mnoha dalších restauracích, z těch říčanských zmiňme U Kozlů, Na Rychtě, Morava, Jureček a U Staletých lip. 

Události druhé světové války 

Marvánek v minulosti nebyl jen idylickým místem. Projevily se zde i temné dějinné události, především období druhé světové války. Když naši zemi obsadili v březnu 1939 nacisté, shromáždili říčanští muži zapojení do odboje zbraně, které bylo potřeba ukrýt. Jako vhodné místo se ukázaly duté stropy v dřevěných šatnách na Marvánku. Svou roli pak splnily při revoluci v květnu 1945. 
Jedním z říčanských hrdinů válečné doby je Josef Koreš z rodiny tesařského mistra Antonína Koreše. Po návratu z vojenské akademie se zapojil do protinacistického odboje. Stal se pobočníkem generála Vojtěcha Luži. Gestapo přišlo ke Korešovým 22. srpna 1944. Matka pěti dětí Božena Korešová gestapáky podle vzpomínek dcery Dany poslala na koupaliště Jureček v Radošovicích. 
Sama vzala košík a srp na trávu a běžela Pepíka varovat na koupaliště Marvánek. Ten den vše dobře dopadlo, nikdo z rodiny u výslechu nic neprozradil, generál a jeho mladý pobočník se 28. září vydali na cestu na Moravu. Po vyčerpávajícím 120 km dlouhém pochodu se jim nepodařilo najít úkryt. Zahynuli v Hřišti u Přibyslavi jen o několik dní později. 

Text z Regionální učebnice Říčansko, 
kterou připravil kolektiv autorů Muzea Říčany. 
www.muzeumricany.cz/regionalni-ucebnice