Masarykovo klasické gymnázium informuje

Exepedice Banát 2014

Krásná krajina, která se nachází v Rumunsku, se nazývá Banát. Počátkem 19. století do této oblasti začali migrovat čeští obyvatelé. Dodnes zachovávají naše tradice, ale pro nedostatek pracovních míst se mladé generace stěhují zpět. Naše škola přispěla sbírkou nejen hraček pro děti, ale také sportovními potřebami. Jaký měla tato sbírka vliv na české vesnice? To jsme jeli zjistit sami.

Žáci z Masarykova klasického gymnázia, především septimy, se v září vydali do Banátu prozkoumat tamější život a krajinu. Největším překvapením pro nás byla hornatá oblast, ve které se nacházejí vesnice a česky mluvící obyvatelé. Naše pout‘ začala v Eibethalu (Tisové údolí), na základně u Medvěda, kde jsme strávili čtyři dny. Na procházce po okolí kolem nás jezdily děti na kolech a hrály si s tenisovými raketami, které před pár lety přinášely radost nám. Měli jsme možnost podívat se po řece Dunaji, která tvoří hranice se Srbskem, starých dolů, kde se těžil antracit, a Známanu, kde jsme ochutnali různé speciality. Za nejlepší z nich bych označila domácí višňovku. Dále jsme pokračovali podél řeky Nery a vodopádů. Avšak přišla i ta chvíle, kdy se počasí obrátilo proti nám a spustil se 4denní déšt‘, kterým započaly povodně. Nenechali jsme se odradit a dál jsme pokračovali do vesnice Rovensko (36 km). Ovšem nenáročnější přechod nás čekal do vesnice Gerník. Po cestě jsme se těšili na tři mlýny, které jsou dodnes funkční, ale překážkou se nám stal rozvodněný potůček, který se rozlil do šířky 50 metrů. Přes všechny obavy jsme přebrodili část louky, kde nám voda sahala až nad kolena, ale otázkou zůstalo, jak překonat samotné koryto. Nejvíce se nám tajil dech, když jsme uviděli našeho průvodce, jak visí za větev po pás ve vodě uprostřed koryta. Naštěstí bez úrazu zdolal i tuto část a vydal se hledat vhodnou kládu, přes kterou bychom mohli přejít i my. Celá akce se vydařila a každý člen výpravy se v pořádku dostal na druhý břeh. Díky nepříznivému počasí nás domácí ubytovali ve svých skromných a útulných příbytcích, kde se celá výprava radovala z teplé koupele. Poslední túra vedla do Svaté Heleny, kde nás po několika dnech přivítalo sluníčko. Zde byl konec naší expedice po Banátu, ale doted‘ vstřebáváme úžasné zážitky.

Krásné počasí, déšt‘, ubytovaní u domácích, banátská strava, nádherná příroda, lázně Herculane, české vesnice, společné večery, hraní na kytaru a mnoho dalšího jsme zažili za pár dní a myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že nikdo nelitoval své účasti. Ba naopak doufáme, že budeme mít další příležitost zažít podobný výlet právě v takové krajině, jako je tato.

Děkujeme našemu třídnímu profesorovi Lubomírovi Skalovi, který nám umožnil nejen tento výlet, ale také zařídil sbírku hraček a kalendáře, jak pro nás, tak pro obyvatelé Banátu. Naposledy bych vás ráda odkázala na stránky http://www.dovolena-banat.cz/, kde se dočtete nejen o dovolených, ale především o možnostech, jak můžete pomoci lidem v této oblasti.

Mášová Kateřina, studentka septimy MKG