MEDOVÉ PERNÍKY - TRADICE VČELAŘSKÝCH MANŽELEK

28. 2. 2021

Zdobený medový perník není spojen jen s obdobím Vánoc, ale i Velikonoc, Masopustu a poutí.

Každý ho zná, ale ne každý ví, jaká je jeho historie.

Ta sahá velmi hluboko, až někam k egyptským faraonům, v jejichž hrobech se nacházelo pečivo z mouky a medu. To jsou jedny z prvních dochovaných důkazů.

U nás v českých zemích jsou první zmínky někdy kolem roku 1334, kdy perníky pekli a prodávali tzv. cáletníci (odtud název ulice Celetná v Praze).

Přicházeli z hanzovních německých měst, kde byl přístup k exotickému koření, jehož velké množství (někdy více než deset druhů) perníky obsahovaly, např. skořici, hřebíček, zázvor, koriandr, fenykl, anýz, badyán, kardamom, vanilku a další.

Název „perník“ vznikl, když se do těsta začal přidávat i pepř.

Perníkářský cech, který se u nás velmi rychle rozšířil, měl ve znaku sv. Marka, apoštola, který se dle biblického příběhu živil během pouti pouští chlebem z mouky a medu, pečeným na slunci.

Perníkářství prošlo složitým vývojem, při němž si každý mistr perníkář přísně střežil svoji recepturu.

Od 16. století se perník tvaroval v dřevěných formách, jejichž vyřezávání byla umělecká práce.

Vznik cukrovarnictví a potažmo i cukrářství znamenal ve druhé polovině 19. století téměř zánik perníkářského řemesla. Pečení perníků jako drobného pečiva se přeneslo pouze do lidové roviny. Přesto ale mnohé knihy kuchařských receptů z té doby množství předpisů na pečení rozličných medových perníků obsahují. Ale i tam se začal med často nahrazovat cukrem či syrobem z cukrové řepy, dostupnější a modernější to formou sladidla. Dřevěné formy nahradila plechová vykrajovátka a ornamenty v dřevořezbových formách nahradilo malování cukrovo-bílkovou polevou, která se různě obarvovala. V této podobě se tradice pečení a zdobení perníčků dochovala dodnes. Se vznikem včelařských i jiných spolků a rozvojem spolkového života začátkem 20. století se nabízela obnova a propagace perníkářské tradice. A kým jiným, než manželkami včelařů, pro něž byl med dostupnou ingrediencí. Z jejich řad byly školeny odborné učitelky perníkářství, které dál šířily své znalosti prostřednictvím kurzů. Nejedna paní učitelová, strážmistrová či doktorová takový kurz hrdě absolvovala (viz foto z r. 1931). Po 2. světové válce se potlačením spolkového života dostala tato činnost pouze do domácího prostředí.

  V 70. letech se v naší včelařské organizaci, díky manželce tehdejšího předsedy Lehovce ze Strančic, na tuto tradici podařilo navázat. A nebylo to její pečení a zdobení jen samo o sobě. Kromě setkávání se včelařských manželek při společné činnosti se v závěru pořádaly výstavy výtvorů, nebo se tyto použily jako ceny do tomboly tradičních včelařských plesů, které se tenkrát každoročně pořádaly.

V pečení a malování pokračují další generace Lehovcových, teď již z Pacova, úspěšně dodnes.

A to nejen soukromě, ale i pořádáním kurzů pro zájemce, a dávno se jich neúčastní pouze ženy.

 

Jelikož se Velikonoce blíží a příprava perníkového těsta se nesmí podcenit, musí se dobře uležet (ve starých recepturách i roky!), nabízíme jeden z nepřeberného množství receptů:

600 g hl. mouky, 150 g tuku, 200 g medu, 4 vejce, 180 g cukr moučka, 2 lžíce kakaa, 2 lžíce perníkového koření (viz výše v historii, namíchat dle chuti) a 1,5 lžičky jedlé sody. Med a tuk rozehřejeme, přidáme koření, postupně další sypké ingredience a nakonec vejce. Smícháme, zabalíme a nejméně (!) na dva dny uložíme do chladu. Na pomoučněném válu rozválíme, vykrájíme tvary beránků, vajíček, kuřátek a pečeme při 170°C. Po vychladnutí zdobíme.

                                                                                      

Vaši říčanští včelaři na www.vcelyricany.cz

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2021 Všechna práva vyhrazena