Městský holubník v Říčanech

Máme srdce pro holuby? A místo v srdci města? Nikdy bych nevěřila, že mi život změní zrovna holub. Ale v létě 2023 jsem našla na chodníku malé zraněné holoubě. Vzala jsem ho do dlaní a pojmenovala pan Drátek. Netušila jsem, jak se o něj starat, ale během pár hodin jsem se naučila vše, co šlo. A začalo něco nečekaného – společná cesta, která mi otevřela oči.

Jak pan Drátek rostl, začala jsem si víc všímat ostatních holubů. A najednou jsem viděla bolest, které jsem si nikdy dřív nevšimla. Bodce na římsách. Sítě. Tiché osamělé utrpení ptáků, kteří neměli kam jít. Trávení, deratizace, smrt v klecích. Ne proto, že by byli nebezpeční, ale proto, že jsme pro ně ztratili místo v našem světě.

Přitom holubi nejsou vetřelci. Nevlétli do měst z přírody – žijí tu s námi po staletí. Našim přičiněním jsou domestikovaní, závislí na blízkosti lidí. Dříve se kromě poštovních holubů chovali i na maso. Zůstali věrní místům, kde jsme je kdysi potřebovali a posléze je opustili. Bez nároku na domov. A dnes se k nim chováme, jako by byli nežádoucí. Zkrátka jsme je vyhodili na ulici. Ale jak můžeme vinit tvora, který nám chce být přirozeně na blízku? Slýchám občas nepravdy a křivdy adresované holubí populaci: „jsou přemnožení“či „přenášejí nemoci“. Ale nikdo neví, kolik jich je tedy „moc“, nikdo nezná žádný konkrétní případ.

A tak jsem hledala odpověď, která by nebyla krutá. Objevila jsem myšlenku městských holubníků. Jak fungují? Holubi jsou velmi loajální ke svému místu hnízdění. Když jim nabídnete bezpečný suchý prostor, kde mohou hnízdit a mít potravu a vodu, zůstanou tam. A když pak v pravidelných intervalech kontrolujete snůšky a vyměňujete skutečná vejce za umělá, přirozeně regulujete jejich počet – bez bolesti, bez chemie, bez násilí.

Nechci stavět holubník jen kvůli holubům. Chci ho stavět kvůli nám. Abychom se naučili žít ve městě, které je domovem nejen pro lidi, ale i pro jiné druhy. Věřím, že právě říčanský holubník může být inspirací i pro ostatní. Dejme holubům šanci. Protože holub, je kámoš.

Svitlana Vávrová (Institut na ochranu holubů, z. s.)