Muž mnoha talentů Josef Pospíšil

3. 10. 2026

Patřil k dokumentaristům života v Říčanech. V jeho černobílých snímcích se dnes můžeme vracet do 20. století a v záběrech poznávat autentickou, neoficiální tvář města. Fotografie ale nebyla jeho jedinou zálibou. Výjimečná byla jeho divadelní etapa – a možná překvapivá vzhledem k poklidnému zaměstnání.

Josef Pospíšil, od jehož narození uplynulo v létě 125 let, také maloval obrazy a zpíval v místním pěveckém sboru. Kromě toho byl hodinářem, kterého si starousedlíci mohou pamatovat z podniku Klenoty – hodiny.

Mladý divadelník

Vyrůstal v rodině sedláka Václava Pospíšila v Lipanské ulici, byl jedináček. Do první třídy nastoupil do tehdy zbrusu nové školy na náměstí u kostela. Jako mladý muž zapálený do divadla a obdivující film napodoboval Charlieho Chap­lina nebo Vlastu Buriana. Říkalo se mu dokonce „říčanský Burian“. Zálibu vystupovat před publikem a připravovat si skeče dokládá série fotografií v muzejní sbírce. Jeho jméno čteme u funkce režisér na dochovaných plakátech ochotníků z první republiky.

Profesionální hodinář a amatérský malíř

Kromě dramatického projevoval i výtvarné nadání a chtěl jít studovat na Akademii výtvarných umění do Prahy. Otec se ale postavil proti. V rodině se traduje, že řekl: „Žádný takový, nejdřív pořádný řemeslo a pak si maluj!“ Josef čtyři roky dojížděl do hlavního města do učení u mistra hodináře Bohumila Manna a zároveň navštěvoval živnostenskou školu pokračovací pro hodináře, jeho vysvědčení na odchodnou má datum 30. května 1919. Uměleckým koníčkům se věnoval ve volném čase. Je autorem více než dvou stovek obrazů, část z nich se dostala i do říčanských domácností. Vystavoval v různých českých městech společně s dalšími amatérskými malíři.

Konec živnosti

Po vyučení pracoval v Praze a pak na několika místech v Říčanech (mj. u hodináře, optika a zlatníka Ladislava Masopusta). Střídala se období, kdy docházel do hodinářství jako dělník, s těmi, kdy byl samostatným živnostníkem. Živnost provozoval i v přelomovém období od března 1939 do listopadu 1951. Když došlo na znárodnění jeho podniku, do hodinářství a zlatnictví na rohu náměstí a Lázeňské ulice (dnes nový komunitní prostor) přišli zabavit majetek tři ozbrojení muži. V obchodě ale tenkrát zůstaly nevyřízené zakázky, a tak v krušných padesátých letech Josefa Pospíšila spousta lidí žalovala. Několikrát musel k soudu a hrozilo mu vězení. Jeho pracovištěm se stala zmíněná prodejna na východní straně říčanského náměstí.

Dvě rodiny

Josef Pospíšil byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil už ve dvaadvaceti letech s Annou, rozenou Tkalců. Měli tři děti, Oldřicha, Milana a Hanu, a manželství po bezmála dvaceti letech skončilo rozlukou. Za druhé světové války se seznámil s Annou, rozenou Syrovou, která byla totálně nasazena jako zdravotnice ve Vídni. V březnu 1944 se vzali a narodily se jim děti Jana a Jan. Ten přišel na svět, když bylo Josefovi už třiapadesát let. Syna vedl k jasným životním zásadám včetně antikomunistického postoje, seznámil ho s místním skautským hnutím, podporoval u něj řemeslnou zručnost a učil ho různé výtvarné techniky. Obě nejmladší děti brával do přírody. Odpočíval tam od jemné soustředěné práce, při které trávil dlouhé hodiny shrbený nad hodinovými strojky. Venku také často kreslil, maloval a fotil. Až do konce své životní cesty – uzavřela se v lednu 1978 – hledal příhodné záběry a dobré světlo.

S Pospíšilovými fotografiemi jste se mohli už několikrát setkat na zadní obálce Říčanského kurýru, jedna z nich je na stejném místě i v tomto čísle.

Renata Skalošová

Článek vznikl také díky setkání v Klubu přátel Muzea Říčany, ve kterém jsme v červnu přivítali Jana Pospíšila.