Muzeum Říčany

26. 9. 2013

Přečtěte si, co připravilo Muzeum Říčany na říjen za zajímavé akce.

 

Výstava „Říčany – výlet do první republiky“

16. října 2013 až 30. ledna 2014

 

Ve dvou výstavních místnostech představíme minulost města Říčany a jejího okolí z pohledu „prvorepublikového výletníka“. Lokality v blízkosti Říčan a Radošovic lákaly k oddychu již za dob Rakouska-Uherska, nicméně největší rozvoj nastal až ve 30. letech 20. století. Vystaveny budou fotografie a předměty spojené s turistikou, oddychem u vody či v lese, sportem, ale i s každodenním životem města (obzvláště kavárenským a cukrárenským). Kromě regionálních prvků výstava neopomine ani širší kontext prostřednictvím předmětů odkazujících na atributy tehdejšího Československa.

 

 

Keramická dílna s Václavem Kalašem - výroba společného díla instalovaného na muzejní zahradě, plánovaný doprovodný program výstavy LASKÁNÍ ŽIVOTA (1.6-28.72013), se z důvodu nemoci přesouvá na jaro 2014.

Dušičkové slavnosti

čtvrtek 31. října od 16 hodin

 

Muzeum Říčany a Město Říčany Vás zvou na Dušičkové slavnosti. Program bude zahájen v 16 hodin na Masarykově náměstí Výstavou dýní spojenou s jejich vyřezáváním a společným rozsvícením. V 19:00 startuje od staré radnice již sedmé putování říčanskou minulostí, Hororové Říčany.

 

 

Výstava dýní
od 16 do 19 hodin, Masarykovo náměstí.

Přijďte s dýněmi i bez dýní na výstavu pořádanou u příležitosti svátku dušiček. Dýně mohou být již vyřezané, nebo si je vyřežeme společně. Nejhezčí tři dýně získají odměnu! Svou dýňovou lucerničku si po ukončení výstavy můžete odnést domů nebo vzít na hrůzostrašnou vycházku Hororové Říčany.

Hororové Říčany
v 19 hodin sraz u infocentra na Masarykově náměstí
O Památce všech věrných zemřelých, lidově zvané dušičky, se nám více než kdy jindy v kalendářním roce připomíná ta část života, která ve skutečnosti moc živá není – smrt. Pojďme si připomenout památku zemřelých, navštívit místa spojená s děsivými příběhy, povědět si něco o temné stránce říčanské minulosti a možná se i trochu bát. Trasa putování povede od staré radnice na Masarykově náměstí směrem ke katovně, a bude zakončena na místním hřbitově. Vlastní svíčky, lampióny, lucerny a lucerničky s sebou.

 

Vycházku povedou místní rodák Ondřej Slanina a Martin Hůrka, historik Muzea Říčany.

 

Vstupné: 40 Kč, děti do 15 let a senioři 20 Kč

 

Hororová hájovna

pátek 18. října od 19:30 hodin (přes noc), Říčanská hájovna

 

Zveme vás na promítání hororů ve stylovém prostředí říčanské hájovny. Promítat budeme filmy Sinister a Podivní, projekci doprovodí přednášky Ondřeje Slaniny. O půlnoci se nebojácní mohou vydat do temného lesa na stezku odvahy.
Akce je celonoční, nocleh na hájovně je v ceně vstupenky. Přineste si vlastní spacák!

Vstupné 200 Kč

 

Rezervace na telefonu 605 169 533 nebo na e-mailu: edita.jezkova@muzeum.ricany.cz.

 

 

Víkendový workshop krajinářské fotografie

sobota 19. října od 15 do 18 hodin

neděle 20. října od 9 do 12 hodin

Říčanská hájovna a okolí

 

Kurz je určen pro začátečníky i pokročilé, jeho cílem a obsahem bude fotografování krajinného celku a detailu, hledání a využití denního světla a seznámení se se základy Photoshopu. Nedělní dopoledne bude věnováno úpravě fotografií a závěrečnému hodnocení snímků. Nejzdařilejší fotky vytiskneme a vystavíme v rámci oslavy Dne stromů, který pořádá Ekocentrum Říčany spolu s Muzeem Říčany 20. října od 14 hodin na Říčanské hájovně.   

 

Dílna je vhodná pro dospělé i děti od 12 let v doprovodu rodičů.

Účastníci si přinesou vlastní fotoaparáty, notebooky s Photoshopem budou k dispozici.

 

Workshop povede profesionální fotografka Eva Kořínková.

 

Cena: 500 Kč

 

Rezervace na telefonu 605 169 533 nebo na e-mailu: edita.jezkova@muzeum.ricany.cz.

 

 

CYKLUS PŘEDNÁŠEK KOLEM SVĚTA: Srí Lanka – její kultura a obyvatelé

úterý 22. října od 18 hodin

 

Perla Indického oceánu, jak tento ostrov svého času nazval vynikající Český etnograf Otakar Pertold, nás uchvátila. Pojďte se s námi vydat na posvátnou Adamovu horu v centru ostrova (2243 m), která při východu Slunce vrhá dlouhý stín do západních údolí, ochutnat Srí – Lanské karí a samosy, napít se čerstvého kokosového mléka z nezralých ořechů, či poznat obyvatele Sinhálce a Tamily, kteří mezi sebou donedávna vedli občanskou válku.

 

Promítat a vyprávět bude Jindřich Částka

 

Vstupné 30 Kč

 

Rukodělná dílna: Malba na hedvábí

středa 23. října od 17:30

 

Přijďte si vyzkoušet malování na hedvábí.  S pomocí konturovací techniky budeme malovat hedvábné vitráže. Pro inspiraci budou k dispozici šablony a ukázkové vitráže.  

 

Dílnu povede Renata Schnablová

 

Vstupné 130 Kč

 

 

 

 

Rezervace na telefonu 605 169 533 nebo na e-mailu: edita.jezkova@muzeum.ricany.cz.

 

 

Klub deskových her

středa 30. října od 16 do 19 hodin

Zveme vás na první poprázdninové setkání příznivců moderních deskových her v muzeu. Vybrat si můžete z nabídky ověřených her, vysvětlíme vám pravidla a můžete si zahrát. Vítáni jsou dospělí i děti školního věku, skupiny i jednotlivci, začátečníci i experti. Děti od 6 do 10 let se mohou účastnit pouze v doprovodu rodičů.

Přijít můžete kdykoliv mezi 16 až 19 hodinou.

Vstupné 30 Kč

Ze sbírek muzea: Ostruhy

 

Rozmanitá sbírka Muzea Říčany odhaluje a dokumentuje i „koňskou“ historii zdejšího kraje. V její historické části se nalézají součásti postrojů, chomouty a podkovy. Archeologická část vedle podkov doplňuje poznání o nálezy dávných ostruh – posledním takovým předmětem přijatým do sbírek zdejšího muzea je loňský nález ostruhy z katastru Strašína. Představíme si blíže artefakt uchovávaný v muzeu již delší dobu, který je lépe zachovalý a lze ho lépe datovat.

Ostruhy jako takové se objevují již v dávných dobách – používány byly již Kelty nebo jezdci římského impéria (na rozdíl např. od třmenů, jejichž „vynález“ je mladšího data).  Byly původně zhotovovány v podobě bodce, v průběhu 13. století došlo k postupnému zavádění ostruh s otočným kolečkem s hroty. Stáří ostruhy zobrazené na fotografii, jak lze vydedukovat dle výše uvedených údajů, můžeme odhadovat maximálně na dobu vrcholného středověku či období mladší.

Ostruhy ve středověku nebyly pouze praktickým doplňkem jezdce, ale zároveň sloužily jako znak společenského postavení. Rytíř je často při pasování přijímal spolu s mečem či honosněji provedené obdržel za obzvláštní hrdinské činy. Ozvuk těchto symbolických aktů se nám ještě dochoval ve slovním spojení „vysloužit si ostruhy“.

 

Martin Hůrka

 

 

 

 

Historie loutkového divadla v Říčanech

 

Tyto tyto vzpomínky sepsala v roce 1961 Anna Škábová (1885-1969).

Její pravnuk Martin Škába udělal zkrácený přepis v roce 2013.

 

Prvním loutkářem v Říčanech byl pan Kristian Vojíř, ředitel berního úřadu v Praze. Obýval vlastní vilku ve Smetanově ulici se svou rodinou. Loutkařil ve svém bytě od r. 1906. Od roku 1912 hrál pan Vojíř ve staré Kamlerově stodole. Poté se odstěhoval do Prahy a divadlo daroval říčanské škole. Divadlo bylo uskladněno na půdě říčanské školy. Po čase se pan Vojíř opět vrátil do Říčan a začal znovu loutkařit ve svém bytě. V té době byly již zvány děti Škábových, Beckových atd. Začali jsme uvažovat, kam divadélko přemístit, aby se dalo hrát pro více dětí. Hrálo se několikrát na radnici. Postupně se počet návštěvníků zvyšoval a my jsme se museli poohlédnout po vyhovujících prostorách. Pomocí svolení místní Školní rady došlo k půjčení kreslírny měšťanské školy k provozování her na dobu neurčitou.

Ustanovilo se sdružení, mající dobrou vůli, které si dalo za úkol hrát loutkové divadlo ve prospěch školy. Členů bylo tehdy 13: Manželé Vojířovi, Škábovi, Vinšovi, Tučkovi, Koželuhová, Stárková a manželé Beckovi. V čele byl zvolen učitel pan Müller. Roku 1921 se začalo hrát v kreslírně. Tehdy byly loutky dosti malé o velikosti pouze 25 cm. Zájem o loutkové divadlo rostl a malé divadélko nepostačovalo. Tehdy zapůjčil své divadélko pan Kolanda s loutkami o velikosti 35 cm. S nimi se hrálo až do roku 1924. Když se slavilo 50. představení, již nás navštívilo 5638 dětí a 1147 dospělých. V té době se divadélko muselo vrátit, protože byl pan Kovanda přeložen. Řešili jsme, co budeme dělat dál.

O prázdninách roku 1924 se nakonec podařilo za 5000 Kčs koupit divadélko. Složili se na to pan Müller, Škába, Tuček, Beck a později i Vinš. Divadlo obsahovalo 35 loutek vysokých 65-70 cm. Z toho 25 hlav výměnných, rekvisity, mnoho obleků a různých věcí.  Úřady nám povolili, abychom udělali v kreslírně z části místnosti jeviště, které bylo uzamykatelné zevnitř a mohlo se tam také vše uskladňovat. Materiál na stěnu dodal pan Hofman z pily a páci udělali pan Koreš, Škába, Vinš a Tuček.

7. prosince 1924 bylo uděláno první představení v nových prostorách a novými loutkami. Název hry byl „Kašpárek vždy vítězí“. Bylo přítomno 250 dětí a 73 dospělých. V roce 1925 jsme udělali i několik výpravných her. Nejúspěšnější byla hra „Šípková Růženka“, pro kterou udělali pánové Tuček a Škába 1200 růží, kterými ozdobili jeviště. Tento rok bylo 23 představení, dorazilo 2973 dětí a 689 dospělých. Takto představení pokračovala další léta. Ve dnech 18. až 20. května 1929 se v Praze konal sjezd loutkářů ochotníků. Sjezdu se zúčastnilo 8 členů: Učitel Müller, Machová, manželé Škábovi, manželé Vinšovi a Stehlíkovi.

Koncem roku 1929 kvůli zhoršujícímu zdravotnímu stavu podal pan Ladislav Tuček rezignaci na členství. Byla to pro nás velká rána, ale museli jsme to pochopit. Ladislav Tuček byl celých 9 let mezi námi. Pomáhal vše budovat. Pan Tuček vedl hudební stránku divadla, upravoval písně a komponoval melodramy. Po panu Tučkovi se ujal hudební stránky učitel pan Zdeněk a dále mu pomáhali bratři Vrzalové, pan Stehlík, Stočes, Zuna a Komerzy. Od roku 1931 řídil orchestr Loutkového divadla pan Štovíček.

V květnu roku 1930 dostalo sdružení od prezidenta Masaryka příspěvek na zakoupení loutkářského obytného vozu. V roce 1932 uspořádalo sdružení 200té představení. Bylo to výročí 11 let trvání Loutkového divadla. Hrála se „Dračí nevěsta“. V lednu roku 1933 odevzdalo sdružení diplomy panu učiteli Müllerovi, manželům Škábovým a Vinšovým a také p. Stehlíkovi za dlouholeté a nepřetržité působení.

Toto sdružení jsme nazvali „Sdružení přátel dítek“. Byla to nejmenší společnost města Říčan. Sdružení kolikrát podniklo i zájezdy do míst okolních. Do Nedvězí, Čestlic a Stránčic. 25. března roku 1933 napsal Alois Mudruňka, jednatel okresního osvětového sboru v Říčanech, děkovný dopis našemu sdružení, kde srdečně děkoval za blahodárnou a nezištnou vzdělávací činnost pro mládež, pořádáním loutkových představení.

Okupační rok 1939. Přišel příkaz, bohužel nevíme od koho, a ze dne na den bylo divadélko zavřeno. Bylo to velmi hořké zklamání. Po nějakém čase jsme části divadla našli v katastrofálním stavu v tělocvičně. Byla to nejenom škoda materiální v hodnotě 25 tis Kč, ale hlavně ztráta části našeho srdce i života. A tak zanikla sláva toho, co dříve těšívalo malé i velké. Během okupace nebyla možnost zkusit znovu vzkřísit divadlo. Během války nás také opustili pánové Škába, Müller, Stočes, paní Machová, Vinšová a Stehlíková. Rozpadl se ten skvělý kolektiv. Postupně odcházeli jeden za druhým tam, odkud už není návratu. Bohužel se neuskutečnil jejich sen, aby divadlo předali někomu, kdo by pokračoval v jejich láskyplné činnosti.

V roce 1947, když se život začal vracet do normálních kolejí, se znovu objevila myšlenka o loutkovém divadle. Figurovali zde jména jako pan Hazalý, Figar a Maštálka. Tito tři si dali za cíl divadélko vzkřísit. Vybudovala se přístavba u družiny. Bylo to opět mnoho a mnoho brigádnických hodin. Zapojovali se do práce i mladí. Někteří z nich byli tak šikovní, že dovedli ovládat loutky. Zmíním alespoň mladého Kalaše, Nováka a Pohunka. Do divadla se opět začali vracet lidé s dětmi. Bohužel už nebyl takový přístup lidí z hlediska organizace, hlídání dětí, takže atmosféra byla pro mě leckdy hodně skličující, protože jsem měla srovnání s léty, kdy to vedli pánové Vinš, Müller a Škába. Po nějakém čase opět aktivita divadélka slábla.

V roce 1958 jsem byla vyzvána ke spolupráci já. Byla svolána schůze, kde byli tito členové: pan Tukal s manželkou, Kalaš, Novák, Hruška, Stehlík, Sedláčková, Škábová, Špirk a Tichý. Začalo se opět pracovat na obnově divadla. Činnost jsme zahájili 23. Listopadu 1958. Za zajímavou zmínku stojí říci, že se pan Kalaš později chopil činnosti vyřezávání hlav loutkám, protože nebylo možno nikde nic pořídit za rozumné peníze. V této době vznikla loutka nesoucí jméno „ Říčánek“. Přes různé těžkosti si divadélko opět vydobylo přízeň mezi dětmi i rodiči.

Počátkem dubna roku 1962 nám bylo oznámeno, abychom prostory divadélka urychleně vyklidili, protože jsou potřeba pro Svazarm. Nebyl nám dán ani čas na přípravu stěhování. Museli jsme to zařídit velmi rychle. Snažila jsem se vzbudit v lidech pochopení, vlídnost a šetrnost. Ale marně. Docházelo k zesměšňování a totální neúctě nejenom ke stáří člověka, ale také k historii. Většina věcí se již nikdy nenašla (dle svědectví byly spáleny)nebo zůstalo vybavení a loutky nezvratně poškozené. Byl to smutný konec.

 

Anna Škábová – Martin Škába