Muzeum Říčany

2. 5. 2021

Na fotografii se nám pomíchaly kořenky. Dovedete správně přiřadit koření ke kořence?

Výstava „Jídlo napříč staletími“

Výstavu otevřeme, jakmile to půjde, a potrvá do poloviny října.

První archeologické nálezy dokládají, že v neolitu lidé kořenili kmínem a mákem. První písemné zprávy pocházejí z Číny z 1. poloviny 3 tisíciletí př. n. l. Podle receptů se ve starém Egyptě v polovině 2. tisíciletí př. n. l. používal anýz, kmín, koriandr, hořčice, skořice, šafrán, máta nebo pelyněk. Indové používali kardamom, kurkumu, pepř, hřebíček, muškátový oříšek či skořici. Exotické koření bylo ve středověké Evropě vzácné a mělo velkou cenu. Sloužilo i jako platidlo. Pomáhalo zaplatit také další zámořské plavby, které mořeplavci podnikali mimo jiné za účelem získání nových druhů koření. Nejen o zámořských výpravách se budete moci dozvědět více na výstavě.

A jaké koření používaly vaše babičky a prababičky? Jaké koření používáte vy? Kolik druhů koření má svoje místo v kuchyni? Já mám nejraději skořici: do štrůdlu, perníčků, svařáku, dětem na kaši, ale i do indické kuchyně. Víte, jak se skořice pěstuje? Já už ano, právě díky chystané výstavě.

Alžběta Macková

 

Příměstské tábory
Muzea Říčany

Během letních prázdnin už mnoho let patří Říčanská hájovna příměstským táborům. Letos máme ještě několik volných míst na příměstském táboře pro tvořivé teenagery v týdnu od 26. do 30. července. Je určen pro všechny kreativní nadšence ve věku 11–16 let. Bude to pohodový týden, kdy nikdo na nikoho netlačí, každý si pracuje na projektu, který ho zajímá. Pokud baví vaše dítě pracovat se sekerou, dlátem, péct, šít, plstit nebo prostě zkoušet nové věci, na tomto táboře na to bude mít dost inspirace, času, materiálu, společnost vrstevníků se stejnými zájmy a naši podporu.  Cena tábora je 2 900 Kč, přihlášku najdete na webu Muzea Říčany v sekci Akce pro veřejnost.

Online workshop Tvořivá hra:

Nástroje a tipy z praxe

Jste rodič nebo pedagog a hledáte inspiraci pro tvořivé činnosti s dětmi? Zajímalo by vás, jak to vypadá ve školkách, kde kromě stavebnic, panenek nebo knížek mají děti k dispozici také pilky, škrabky, nože, dráty, klacky, šišky nebo jehly a nitě? Uvítali byste nápady, jak tvoření oživit, vrátit se s dětmi „zpátky ke kořenům“ – a sledovat, jak zaujatě tvoří, se svými výrobky si hrají a suverénně používají nástroje? Na online workshopu Nástroje a tipy z praxe vám představíme nástroje, které lze používat při tvořivých činnostech s dětmi v mateřské škole i doma a ukážeme vám, jak s nimi děti mohou bezpečně samy pracovat. Těšit se můžete na pilku, vrtačku, nože, škrabky, jehly na šití, rašple a další nástroje. Workshop s Petrou Skřivánkovou, spoluautorkou metodiky tvořivé hry, proběhne 5. května od 17 hodin, cena je 150 Kč a přihlásit se na něj můžete přes muzejní e-shop.

Petra Skřivánková

Neprávem opomíjená studentská demonstrace 1966

Studenti jsou hybnou silou společnosti a studentské hnutí má v naší zemi dlouhou tradici. –Připomíná Šárka Šárková, která se v devadesátých letech usadila s manželem v Říčanech. Sama se i díky prostředí, ze kterého pochází, aktivně zapojila do studentských protestů, od kterých nás v těchto dnech dělí 55 let.

O tehdejší protirežimní demonstraci se ale mezi lidmi ví jen málo. Pro její aktéry ovšem 1. květen 1966 znamenal výrazný životní milník. Šárka Šárková s Tomášem Halíkem nesla československou vlajku v čele průvodu, který mířil z Václavského náměstí na Hrad s výzvou, aby prezident Antonín Novotný odstoupil. Při tvrdém zásahu za Mosteckou věží se mnohým demonstrantům podařilo utéci, 120 jich skončilo v policejních antonech, byli vyslýcháni a někteří pak vězněni s následky pro další život. „Na rozdíl od ostatních, kteří se po mém propuštění raději na nic neptali, táta (aktivní účastník studentské demonstrace v roce 1939) dobře věděl, co to obnáší skončit na Ruzyni,“ uvádí paní Šárková v předmluvě ke knize svého otce Studentské hnutí odporu (Karolinum 2019). Když 17. listopadu 1989 Josef Šárka po  projevu ke studentům vedl mladé lidi z Albertova na Vyšehrad s československým praporem v ruce, jako by kráčel ve stopách dcery Šárky před třiadvaceti lety. Muzeum Říčany se této a dalším událostem věnuje v článku Studentské nepokoje naší historie na webových stránkách muzea v sekci Píšeme pro vás. Připojujeme se tak ke kampani Asociace muzeí a galerií v České republice: Muzea a 20. století. Letošní téma zní „Střetávání totalit s demokracií“.

Renata Skalošová

 

 

Ze sbírek muzea:

Kameninové láhve na minerálku

 K dobrému jídlu patří i dobré pití. Už od 18. století je oblíbeným nápojem také minerální voda, která se předtím používala pouze k léčení. Samotné pojmenování často splývalo s pojmem lázeňský pramen. Minerální vodou se rozumí voda z podzemního prostředí, obohacená o rozpuštěné látky a plyny a nejčastěji s vyšší teplotou.  Během 18. a velké části 19. století se minerální voda distribuovala z lázeňských lokalit do vzdálených míst v kameninových láhvích. Teprve kolem roku 1870 začalo nahrazovat kameninu sklo. Tři kameninové láhve na minerálku uchovává i Muzeum Říčany. Díky značkám, jimiž jsou opatřeny, můžeme snadno určit, odkud se do Říčan a okolí minerálka dovážela. Dvě láhve pocházejí ze severozápadních Čech. První je opatřena značkou „Eger Frazesbad“ a obsahovala vodu z Mariánských Lázní. O druhé láhvi toho víme víc. Má na sobě značku „Pillnaer Bitter Wasser AU A. Ulbrich“. V láhvi byla stočena voda z Bylan u Mostu. V uvedené lokalitě začal vodu stáčet do lahví obchodník A. Ulbrich roku 1820 a dokonce v obci postavil i lázeňský dům. Bylanská voda se rozvážela do celého světa ještě do začátku 2. světové války.  Třetí z lahví, s nápisem „Selters Nassau“ (převzatá ze zaniklého muzea v Nedvězí), pochází z velké vzdálenosti, až z hesenského města Selters (v někdejším Nasavsku).

Co pijete k jídlu vy? Pivo, víno, limonádu, kávu, čaj? Zajímá vás, co se jedlo a pilo dříve? Pak se přijďte podívat na výstavu Jídlo napříč staletími, která se otevře, jakmile to bude možné .

Jan Boukal

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2021 Všechna práva vyhrazena