Muzeum Říčany

Za (před)vánoční náladou do muzea

Vánoční tvořivá výstava

Věděli jste, že vánoční cukroví, zvyky spojené se jmelím nebo barborkami mají starý předkřesťanský původ? Přijďte se dozvědět více. V prostorách muzea si můžete vyrobit vánoční ozdoby ze slámy, z těsta a z přírodnin. Ke sváteční atmosféře jistě přispějí vystavené betlémy a mnoho rozmanitých předmětů, které odkazují ke starým časům. Výstava je otevřena do 31. prosince.

Tipy, jak potěšit své blízké

Vyberte si z našich vánočních tvořivých balíčků a užijte si příjemné adventní večery – třeba i spolu s dětmi. Součástí balíčků jsou podrobné fotonávody. V muzejním obchůdku a na e-shopu najdete balíčky: anděl z ovčí vlny, anděl ze slámy, svíčky ze včelího vosku, hvězdička z korálků, hvězdičky ze slámy.

Skvělým dárkem pro milovníky whisky, geologie a lokální patrioty jsou chladicí kostky z říčanské žuly! Pokud kostky namrazíte, ochladí vaše nápoje. Na rozdíl od ledových kostek se v nápoji nerozpustí a nezmění tak jeho chuť. Navíc je můžete používat stále dokola. Sada tří zajímavě zbarvených kostek z říčanské žuly s hranou o délce asi 2–2,5 cm, vlastnoručně nařezaných a zabroušených v našem geoparku, je k dostání v muzejním obchůdku nebo na e-shopu.

Říčanský uličník je průvodce městem a přírodou pro malé i velké

Říčany mají svůj uličník! Nově vydaná kniha propojuje informace o historii místa s pohledem přírodovědce a nabízí pět procházkových/výletních tras. Dvě z nich vedou převážně městskými ulicemi, jedním ze stanovišť je ale i místo s nedostavěnou věznicí vedle cyklostezky. Třetí trasa končí za rybníkem Marvánek, se čtvrtou trasou se zájemci dostanou do lesa k Jurečku a k Rokytce, pátá je povede od Olivovny přes Říčanský les až k hájovně u Světic.

Skrze vzpomínky pamětníků má čtenář možnost nahlédnout do Říčan v minulosti.  V knížce jsou zachyceny postřehy k podobě města a okolí od tří desítek respondentů, z nichž nejstarší pamětnice se narodila v roce 1915. Starousedlíci ocení také množství historických snímků. Uličník zakoupíte přímo v muzeu a na muzejním e-shopu a také v infocentru na Masarykově náměstí v Říčanech.   

Ze sbírek muzea: záhada „pravěkých“ nádob

Muzejní depozitáře jsou tajuplná místa, která skrývají předměty s roztodivnými osudy, a práce muzejního historika v nich nikdy nekončí. Často naopak přináší nová fascinující odhalení a rozkrývá záhady, které by nikdo nečekal. Mezi takové záhady patří i původ sady tří „pravěkých“ nádob, které si můžete prohlédnout na obrázku. Podle našich záznamů nádoby ve třicátých letech 20. století do sbírek zdejšího muzea daroval obchodník Přerost z domu čp. 5 na říčanském náměstí. (O sklepení tohoto domu se můžete dočíst v samostatném článku v rubrice Mezi námi.) Jeho dcera později uvedla, o tom máme záznamy v muzejních inventárních knihách, že tyto nádoby byly po koupi domu nalezeny ve sklepním výklenku. Jaká šťastná náhoda, že?

Celá tato sada ale z historického a archeologického hlediska nedává smysl. Na první pohled i laika zaujme, jak kompletní nádoby jsou. Z pravěkých nádob často nacházíme jen úlomky, střepy, jednotlivé prvky. Najít střepy, z nichž se dá bez většího úsilí sestavit celá nádoba, je vzácné. A ačkoliv i zde nacházíme několik dosádrovaných míst, objev takto kompletních keramických předmětů by byl unikátní. Ale dobrá, možná měl pan Přerost prostě štěstí.

Co je ale už jen těžko vysvětlitelné, pokud odhlédneme od toho faktu, že samotný objev pravěké keramiky v původně středověkém sklepě je nelogický, je výzdoba a samotný tvar nádob. Nádoby vykazují znaky různých neolitických kultur, které od sebe dělí tisíc let. Jak je možné, že se nálezy tak odlišných kulturních vrstev našly na jednom místě? Nádoba vlevo (u nás označená jako A282) je zdobená ve stylu tzv. kultury s vypíchanou keramikou. Ta ale nepoužívala pásková ucha, která jsou vlastní spíše středověkým džbánům než pravěkým nádobám. Prostřední nádoba (A284) je zase naprostý patvar. Výzdoba by nás vedla na stopu kultury s lineární keramikou, ale víme jistě, že ta nevytvářela nádoby takového tvaru. A konečně nádoba vpravo (A283) – to už je doslova „freestyle“. Ani tvar, ani ucha, ani zdobení v podobě vrypů nemají v keramice kultur doby kamenné obdoby. Jedná se tady o opravdový unikát, který bourá základy toho, co víme o pravěku?

Nedůvěru vzbuzuje také fakt, že nádoby jsou vypálené z identického materiálu. A to navíc dost mizerně. Není možné, aby kultury natolik od sebe vzdálené vytěžily, zpracovaly a vypálily stejnou (navíc nekvalitní) hlínu. Pravěké kultury od sebe kromě již zmiňovaného odlišuje také právě typ používaného materiálu a technologie výpalu. V tomto případě ale jako by ustrnul vývoj a všechny nádoby byly vypáleny stejně, a to navíc nekvalitně a mělce. My naopak víme, že keramiku lidé neolitu vypalovali tak, aby něco vydržela. Proto je obvykle spíše hnědá nebo černá.

Sečteno a podtrženo, nyní asi zklameme všechny fanoušky senzací. S pravděpodobností hraničící s jistotou se totiž ve všech třech případech jedná o podvrh. Falzifikát. Podvod. Prostě a jednoduše se zdá, že někdo, kdo zběžně prolétl archeologickou učebnici a možná se byl podívat v expozicích Národního muzea, „upatlal“, co mu připadalo jako nejvěrnější možný obraz pravěké keramiky.

To není až tak neobvyklé. Zkušenosti s podvrhy nalezenými ve svých sbírkách mají mnohá muzea. Obvykle se jedná o předměty nabyté v době, kdy ještě znalost archeologie nebyla v muzeích na takové úrovni jako dnes a nebylo jednoduché poradit se se zkušenými odborníky. Od té doby takové podvrhy leží v našich depozitářích.

Také v případě těchto nádob se dávný říčanský muzejník nechal napálit. Dovedeme si ale představit, že bylo lákavé do sbírek takový dar přijmout. Které město by nechtělo mít ve sbírce tak unikátní a krásné nálezy? Kdo je ovšem autorem těchto falz, to už se asi nikdy nedozvíme. Někdy se musíme smířit s tím, že některé situace zůstávají bez objasnění. Motivy dávného falzifikátora pravěké keramiky patří mezi ně. Záhada „pravěkých“ hrnců z říčanského sklepa nám zůstane zřejmě navždy skryta. (Podrobnější verzi textu najdete na webu muzea.) 

Radek Holodňák