Náprstník červený

Digitalis purpurea

Náprstník je rostlina protikladů – na pohled krásný, smrtelně jedovatý a zároveň zachraňuje životy. Podle jednoho rčení „náprstník dokáže probrat mrtvého a zabít živého“.

Přes dvacet druhů náprstníků roste hlavně v Evropě a v přilehlých částech západní Asie. U nás je původní méně nápadný, žlutě kvetoucí náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora).

Náprstník červený přirozeně rostl v západní Evropě od Španělska přes Německo po Británii a Norsko. Dnes ho lidé rozšířili po celé Evropě, navíc byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky a do Austrálie.

V Česku náprstník červený přirozeně nerostl, i když se vedly diskuse, jestli to nebylo možné. Ještě roku 1873 ho botanik Ladislav Josef Čelakovský „zdivočelý zatím neshledal“.

Dnes ho potkáme roztroušeně po celém území ČR. O prázdninách si ho všimneme na lesních pasekách, kamenitých stráních nebo na okraji cest. Místy je k vidění i v okolí Říčan.

Náprstník přitahuje pohledy. Dvouletá až víceletá rostlina dorůstá výšky asi jednoho a půl metru. V prvním roce vyrůstá růžice přízemních listů, ve druhém roce pak kvetoucí lodyha. Jednostranný hrozen má až 120 zvonkovitých květů. Ty přecházejí od nachové do bílé barvy, s mnoha červenými, bíle ohraničenými skvrnami uvnitř. Kvete od června do srpna. Plodem je tobolka s velkým množství černých semínek.

Rostlina obsahuje řadu účinných látek, z nichž se vyrábějí léky. Ty působí hlavně na činnost srdce a také na krevní oběh. Pro farmaceutický průmysl se ve velkém pěstuje příbuzný náprstník vlnatý (Digitalis lanata) původem z Balkánu.

Dříve se náprstník červený využíval i v lidovém léčitelství, ale vzhledem k riziku otravy se již nepoužívá.nNáprstník je prudce jedovatý, naštěstí otravy nejsou časté, protože chuť listů je velmi hořká.

Náprstník červený je oblíbenou okrasnou rostlinou do trvalkových záhonů. Pěstuje se i v různých barevných odrůdách s různým tvarem květů.

Jakub Halaš