Návštěva Osvětimi

Minulý týden jsme jeli do Osvětimi. Už když jsme vystoupili z autobusu a uviděli nápis Arbeit macht frei, svíral se nám žaludek. Četli jsme o tom…, ale vidět to naživo bylo něco úplně jiného. Procházeli jsme areálem a poslouchali výklad průvodce. To, co říkal, nám znělo jako z jiného světa. Jména, čísla, příběhy – až když jsme uviděli místnosti plné vlasů, kufrů a dětských bot, začalo nám docházet, co se tu doopravdy dělo. Mnozí z nás měli slzy na krajíčku. Nemluvili jsme. Jen jsme se dívali a snažili se pochopit, jak se něco takového mohlo stát.

Když jsme odjížděli, byli jsme jiní. Míň hluční. Míň bezstarostní. V hlavách nám zůstaly obrazy, pocity a spousta otázek. Nešlo to jen tak pustit z hlavy. A vlastně jsme ani nechtěli. Byl to těžký den. Ale důležitý. Možná ten nejdůležitější z celého roku.

Jonáš, Richard, Jakub a Nazarii z 8. B