Neobyčejní občané Říčan (10.) - Vzpomínky Dalibora Hofty

Za svého poměrně dlouhého života jsem se potkal s celou řadou zdejších starostů. Mezi lety 1948–1989 pak s předsedy místního národního výboru. Po každém, kdo vedl radnici, zůstává ve městě nějaký „pomníček“, památka na dobu jeho působení. Na některé z těchto osobností a jejich počiny s vámi budu vzpomínat.

První, kterého si mohu pamatovat, byl Eduard Čížek (viz též Kurýr č. 7/2007, str. 16). Starostou byl v letech 1920–1930, když vyhrál volby za národní socialisty. Za jeho éry přestaly být Říčany vesnicí a staly se městem. Začaly zde růst celé ulice: například Na Bělišti nebo Nerudova, vznikla čtvrť Pod Pilou. Název, který dodnes pamětníci používají, pojmenovává oblast na kopci ulice Široká. Z významných budov, které tehdy město obohatily, jmenujme alespoň nemocenskou pojišťovnu (později polikliniku) na rohu Štefánikovy a Sokolské. V rozlehlé budově tenkrát bydlelo množství nájemníků, včetně zaměstnanců pojišťovny. V suterénu se nacházely vanové parní lázně s bazénem. V blízkosti vyrostly ještě dva veliké nájemní domy, přímo vedle a o něco dál v dnešní Jiráskově ulici. Bydlívali zde převážně zaměstnanci městského úřadu. Rozměrný domovní řád v městských objektech popisoval všechna práva a povinnosti nájemníků. Pod textem byl připojen podpis: Éda Čížek, starosta města.

Kyvadlový pohyb v politice způsobil, že E. Čížka nahradil nový starosta, tentokrát sociální demokrat Alois Jarolím. Býval zámečníkem na Černokostelecké ulici poblíž sodovkárny. O osudech města rozhodoval v letech 1930–1935. Tenkrát vznikla obecní zahrada. Šlo o pozemek mezi ulicí Na Obci a Jizerská až téměř k domku pana sadaře Černého, trojúhelník o rozloze několika hektarů. Zahrada byla oplocena drátěným pletivem, jako pilíře plotu stály staré železniční pražce. Tehdejší zastupitelstvo rozhodlo, že obecní zahrada nemá být nikdy prodána a zastavěna. Plánoval se zde obrovský sportovní a zdravotní areál sahající až k potoku, který protéká u dnešních hřišť. Měl dosahovat k Rooseveltově ulici a k hostinci U Staletých lip. Na zahradě bylo několik dřevěných bud pro zahrádkáře a zaměstnanci města tam mohli mít svůj kousek půdy. Tráva se tu pravidelně kosila – tehdy měli lidé o trávu zájem, protože kdekdo choval kozu nebo králíky. Všechny pozemky s trávou, včetně příkopů z města ven, se tak využily. Dlouhou dobu město záměry s obecní zahradou uskutečňovalo.

V napjaté atmosféře, která mezi politickými stranami v Říčanech panovala, se po A. Jarolímovi stal nakrátko starostou Josef Štěpánek. V letech 1935–1936 byl správou obce pověřen vládní komisař Karel Hertl. Po volbách do obecního zastupitelstva v červnu 1936 stanul v čele města národní socialista Jindřich Hofta (viz též Kurýr č. 2/2005, str. 18). Svízelné a neutěšené politické poměry se podařilo uspořádat a nastala klidnější doba. Můj tatínek pracoval ve funkci starosty do r. 1939, v dalším roce byl zatčen a na pět let uvězněn. Jako vlastenec si za okupace neodpustil bouřlivý projev při výročí upálení mistra Jana Husa. Zapletl se také do vydávání odbojového časopisu V boj. Na rozdíl od strýce, kterého za tuto činnost nacisté popravili, otci nic nedokázali. Byla na něj uvalena „jen“ tzv. ochranná vazba, tedy koncentrační tábor. Po skončení války následovala dobrodružná cesta domů (popsal jsem ji v Kurýru č. 8/2005). Pomník, který po něm zůstal, bylo koupaliště Marvánek. I tomu už jsme se obsáhleji věnovali. Otec ve starostování pokračoval ještě v letech 1946–1948 (hned po válce byl starostou MUDr. Jan Rýdl) a zasloužil se i o vznik říčanského gymnázia. Na jeho projekt získal finance od tehdejšího penzijního ústavu. Slavnostního zahájení se už ale nezúčastnil – po nástupu komunistů byl úřadu zbaven. Z radnice jej tenkrát vyvedli četníci s bodáky. S sebou si směl vzít jen portrét T. G. Masaryka.

Vzpomínky Dalibora Hofty zaznamenala Renata Skalošová. Pan Hofta oslaví 12. září 89. narozeniny – gratulujeme! Přejeme radostnou mysl a stále svěží paměť.

Snímky pocházejí z knihy Kapitoly z dějin Říčan.