Neobyčejní občané Říčan /15. Vzpomínky Dalibora Hofty

30. 1. 2014

Jak jsem slíbil, vracím se ještě na říčanské nádraží. K tomuto místu a jeho okolí patřilo množství zajímavých lidí.

Na nástupišti většinou kraloval výpravčí Juška Kormout. Jeho jméno znělo správně Julius a byl o několik let starší než já. Záviděl jsem mu krásnou červenou čepici. Když jsem na poslední chvíli dorazil na nástupiště, zdržel vlak. Pak pískal, mával a křičel: „Tak si nastup!“ Jednou jsem (bez jeho vědomí) nastoupil do rozjetého vlaku. Tenkrát vlak zastavil, stáhl mne ze schůdků, vlak nechal odjet a mně pak dlouze domlouval. V Radošovicích se přiženil do vily, kterou po únoru 1948, aby přišel k nějakým penězům, pronajímal cizincům. A to za dolary, které jste v socialistickém Československu mohli vyměnit za bony na nákupy v Tuzexu. Měl jsem od něj dolary i pro cesty do ciziny, abych tam vůbec mohl existovat. (Povolená částka byla směšně nízká.) Jeho podnikavost došla tak daleko, že sám bydlel na zahradě ve stanu, aby byl celý dům k dispozici hostům. Jak se mi svěřil, nejraději ubytovával pořádkumilovné východní Němce. Jeho podnikání se komunistům samozřejmě nelíbilo. Dokonce o něm psalo Rudé právo, což bylo tehdy zničující. Milý Kormout to nakonec vyřešil vstupem do strany, musel ovšem snížit i počty nájemníků. Vím to přímo od něj, všechno mi kdysi vyprávěl.

Když jste podešli pod tratí a vystoupali po schodech nad nádraží, stála tam – naproti dnešní výrobně knedlíků – dřevěná trafika. Dostal ji válečný vysloužilec Kaše, také podnikavý a přičinlivý pán. Jeden čas pracoval jako truhlář v dílně mého tatínka. Kolem jeho stánku se hrnuli dolů k vlaku nejen lidé z Radošovic, ale i ze Strašína, Babic a dalších vesnic. Chytrý pan Kaše, pokuřující z fajfky, neprodával jen noviny, u trafiky vyrostla kůlna. Sloužila jako úschovna kol pro přespolní. Ti si do ní za korunu kolo uložili a odjeli za prací do Prahy, rádi, že mají bicykl pod střechou. Později si pan Kaše postavil v ulici V Chobotě pěkný baráček. Pana Kašeho (šlo ovšem o shodu jmen) si ti mladší pamatují i z trafiky na rohu dnešních ulic 17. listopadu a Štefánikovy.

Přibližně uprostřed dlouhých schodů od nádraží směrem do Radošovic se nacházel takzvaný kiosk. Velký vlastenec a vzdělaný člověk pan Černý v něm prodával ovoce, které vypěstoval na své veliké zahradě. Táhla se před nádražím až téměř ke starému podjezdu pod tratí. Jeho rodině se říkalo rodina Černých „z kiosku“.

Když jste se dívali z nástupiště přes koleje, viděli jste velké světlé budovy – patřily panu Hladíkovi, který prodával (jak tam stálo velkými písmeny napsáno) stavebniny, uhlí a dříví. Zboží, které mu přišlo, se vykládalo na rampu ve výši dveří nákladních vagonů. Odtud putovalo do skladu a zájemci si pro ně jezdili ze zadní strany. Ztepilý pan Hladík jednal s lidmi slušně a poctivě. Já sám jsem od něj v době nedostatku získal bílé cihly na vyzdění rodinné hrobky, když mi zemřela první žena Vlastička. Dnes má v těchto místech provozovnu kamenosochařství Bohumila Pánka.

Za nádražím směrem ke Světicím dodnes stojí budova dřívějšího Hospodářského družstva. Jeho vznik v meziválečné době inicioval agrárník a ministerský předseda Antonín Švehla. Stejně jako další družstva podél trati sloužilo zemědělcům k uložení úrody. Například obilí se tam čistilo a jinak ošetřovalo; při odbytu se pak sypalo rovnou do vagonů.

Co si pamatuji, stávala blízko perónu nádražní restaurace, část stavby sloužila jako trafika s novinami a kuřivem. Nájemci se často střídali, na odbyt šlo hlavně pivo a sodovka. To zahradní restaurace pana Kozla pod nádražím byla v době mého mládí vyhlášená svou kuchyní. Některé z kaštanů vysazených na dvoře tyto časy ještě pamatují. Chodilo se tam v neděli s dětmi na oběd a byla radost usednout k čistě prostřeným stolům. Pan Kozel nechal k restauraci přistavět i taneční sál. Po roce 1948 sláva podniku pohasla, z restaurace se stala putyka, kde se točilo pivo a vyzpěvovali podnapilí hosté. Dnes už je to zase naštěstí jinak.

Zaznamenala Renata Skalošová

 

Restaurace U Kozlů, patrně třicátá léta 20. století)

foto: z archivu Muzea Říčany

  

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena