Neobyčejní občané Říčan /21.

Dva roky trvá náš seriál a proběhly jím desítky postav a postaviček. Z paměti, ač děravé, kupodivu vystupují další a další. Tentokrát se s vámi podělím o vzpomínky na lékaře, kteří již nežijí. Poznal jsem jich dost.

Pan doktor Kraus měl dům na dnešní Cestě svobody. Vím z vyprávění rodičů, že když jsem se chystal na svět (tenkrát ženy běžně rodily doma), byla u maminky významná porodní babička, paní Kopecká z Nerudovy ulice. Nastaly ovšem nějaké komplikace, tak poslali pro doktora Krause. Fousatý pan doktor obhlédl situaci a zavrtěl hlavou: „Tohleto bude těžké, to chce do porodnice na vysoké kleště.“ I rozběhl se tatínek k jedinému tehdejšímu taxikáři ve městě, panu Pokornému. Do domu vedle dnešní cukrárny Čiko. Vyděšený nastávající otec tam zatáhl za zvonec tak prudce, až ho utrhl, zburcoval pana Pokorného a odvezli maminku do porodnice k Apolináři. Bylo to navečer, maminku přijali, ráno ji dali do vany s horkou vodou a kluk se krásně narodil bez jakýchkoli kleští.

Doktor Hrdlička bydlel v secesní vile naproti říčanskému muzeu. Ordinoval v přízemí dnes prázdného domu proti kulturnímu centru Labuť, stál také v čele místního Okrašlovacího spolku. V době mého klukovství měl už dvě dospělé děti. Dceři mohlo být kolem pětadvaceti až třiceti let a byla velice vnadná. Obdivovali jsme ji zvláště na Marvánku, kde se plavila ve vlastní lodičce. Točily se kolem ní houfy všelijakých obdivovatelů.

Když byla začátkem války dostavěna velká budova Na Růžku, sídlila v ní Agrární banka a dům nabízel mnoho dalších prostor. V prvním patře si zařídil ordinaci a byt mladý, moderní lékař Berkovský. Jako první v městečku měl rentgen a byl to velmi schopný diagnostik. K němu jsem se vypravil, když jsem půl roku kulhal a pražští specialisté mi chtěli operovat patu. Pan doktor mi dal vitaminovou injekci a do týdne jsem kulhat přestal. Také zachránil moji druhou ženu Jarmilu. Měla zápal plic a začínající tuberkulózu. Doktor Berkovský ji okamžitě nechal dopravit do tehdejšího sanatoria v Kostelci nad Černými lesy, tam jí nasadili streptomycin a do půl roku byla zdravá. (Moje první žena mi zemřela na tuberkulózu pět let po vypuknutí nemoci, léčba jí bohužel nepomohla.)

Na náměstí v budově někdejší Okresní záložny (dnes je v tomto domě reklamní centrum) sídlil lékař Kurganski. Jednalo se patrně o utečence z některé východní země, nemluvil dobře česky. Jak blízko měl či neměl k fašistům, nevím, ale za války sloužil jako revizní lékař. Když jste měli chřipku a byli jste doma čtyři dny, okamžitě si vás zavolal a uznal vás práce schopným. Byli jsme velmi přísně sledováni, aby se nikdo neulejval, Říše přece bojovala za celou Evropu! Doktor Kurganski se dobře oženil s velkostatkářovou dcerou tuším z Nupak a měl krásné americké auto. Myslím, že to byl buick, jehož přední šípová skla jsme my automobiloví fandové obdivovali. Asi dva měsíce před koncem války v obavě před příchodem Rusů tento lékař sebral rodinu a odjel do Německa, odtamtud se přesunul kamsi do Jižní Ameriky, kde dožil.

Zubní lékař Chloupek ordinoval v domě naproti hotýlku s restaurací Milán. Už tenkrát uměl perfektně udržovat chrup. Nevrtal zbytečně žádný zub, kaz malý jako špendlíková hlavička lehce vyčistil a zaplomboval. Na rozdíl od zubních techniků, kterých tady působilo víc. Ti většinou vrtali zuby hned do hloubky. Z nich pan Šusta ordinoval Na Růžku. Pan Karafiát měl vilu pod nádražím v dnešní ulici Politických vězňů. U něj se vyučil pan Rosenberg a za ním jsem pak jezdil do Mukařova. Mám v paměti jedno setkání. V roce 1948 jsme nacvičovali prostná na sokolský slet v sále restaurace U Vaverů (dnes je v tomto sále bazar), a protože ještě nevyšla hudba na desce, doktor Chloupek nám k tomu hrál na klavír.

Za lékaři se vydáme i příště.

Zaznamenala Renata Skalošová