Neobyčejní občané Říčan 22 - Vzpomínky Dalibora Hofty

Vracím se ještě k lékařům, které jsem v Říčanech zažil jako chlapec a mladík. Pohybujeme se kolem druhé světové války a brzy po ní.

Nejznamenitější lékař, který v Říčanech působil, byl podle mne Jan Rýdl. Jak jsem zjistil z pramenů v místním muzeu, lékařskou praxi zde provozoval od roku 1924. Ordinaci si otevřel v tehdy nově vystavěné nemocenské pojišťovně (dnešní poliklinice). Dodnes si pamatuji na velkou smaltovanou ceduli před vstupem ze Sokolské ulice: MUDr. Jan Rýdl, praktický a ženský lékař. Statný muž razantního vystupování a smělých, volnomyšlenkářských názorů měl brzy početnou klientelu. V čekárně bývalo nabito a pacienty navštěvoval i doma. Zprvu bydlel v jednom z bytů v horním patře nemocenské pojišťovny. Později si nechal postavit funkcionalistickou vilu vedle sokolského biografu, ve které také do konce svého života ordinoval. Po komunistickém puči roku 1948 Rýdlovi o dům přišli, krátce tam sídlil MUDr. Zvolský, pak se interiér rozparceloval na různé ordinace. Dlouho tu působili lékaři pro děti, bylo tu i technické oddělení zubařských ordinací. Po převratu roku 1989 získali Rýdlovi potomci vilu v restituci zpět, ale protože je do Říčan nic netáhlo, byla na prodej. Zakoupil ji právník pan Berkovský, dnes je tam chirurgická a kožní ambulance.

Jan Rýdl se spřátelil s mým otcem a pečoval o zdraví naší rodiny. Říkalo se mu lékař-lidumil. Takřka vždy si věděl rady a neváhal za pacientem přijít i hluboko po půlnoci. Když jsem v dospívání vážně stonal se srdcem, dal mi poslední, jak říkal „zlatou injekci“ a přišel se asi v půl třetí ráno podívat, jestli jsem to přežil. „Je to dobrý, už má červený pysky.“ Na ten výrok nezapomenu. Léčil i moji první ženu Vlastičku. Po porodu na podzim 1945 měla stále teploty a kašlala. „Honzo, prosím tě, pošli ji na rentgen, mně se to nelíbí,“ naléhal na doktora můj tatínek. A on opáčil: „Víš co, Jindřichu, hleď si svýho hoblíku a nekecej mi do medicíny.“ Věhlasný lékař se ale tentokrát mýlil, obavy byly na místě. Tatínek Vlastičku odvezl do vily v dnešní Purkyňově ulici nedaleko Mlýnského rybníka. Tam totiž sídlila Masarykova liga proti tuberkulóze. Plicní lékař dr. Chlada ji postavil před rentgen – a Vlasta měla skutečně v plicích kavernu, což bylo kritické. Následoval pneumotorax, téměř rok v plicním sanatoriu v Žamberku, pak jsem ji měl střídavě doma a po nemocnicích. Do pěti let zemřela.

V době nacistické okupace se doktor Rýdl zapojil do odboje. Řadu lidí také zachránil před totálním nasazením na práci v Říši. Během revoluce v květnu 1945 projevil velkou statečnost. Co vím, tak neohroženě, s bílým praporem šel ještě s jedním vojákem (patrně s vojenským velitelem Vincencem Zemanem, o kterém se dočteme v publikaci Říčany v květnu 1945) do školy na náměstí, obsazené německými vojáky. Vyjednali s nimi kapitulaci, aniž by Němci postříleli místní občany, jak se stalo třeba v nedalekých Velkých Popovicích. Vojáci byli odvedeni do zajateckého tábora. Do uvolněné školy pak vnikli Říčanští a vyzbrojili se, neboť Němci zde zanechali zbraně. Také v tělocvičně vyrabovali vše, co po vojácích zbylo – deky, prostěradla, části oděvů, budíky a tak.

Jan Rýdl se stal předsedou Revolučního národního výboru Říčan. Ve vedení města jej pak po návratu z koncentračního tábora vystřídal můj otec. V červenci 1946 doktor Rýdl v pouhých třiapadesáti letech zemřel. Tento lékař se nedotkl alkoholu, ale byl silný kuřák, což se mu zřejmě stalo osudné. V závěru života ho sužovala zákeřná nemoc. Jaká přesně, to nevím. Jednou mi ukazoval skříň: „Dalibore, udělej mi tady ještě jeden fach.“ Skříň měl totiž plnou cigaret značky Egypt. Byly to tenkrát nejsilnější cigarety a on je dostával jako pozornost od pacientů... Ano, Rýdlova ulice je pojmenována po něm.

Zaznamenala Renata Skalošová