NEOBYČEJNÍ OBČANÉ ŘÍČAN /24

Vzpomínky Dalibora Hofty

Dnes má skoro každá říčanská rodina čtyřnohého mazlíčka, v dobách mého dětství a mládí se tady na neužitková domácí zvířata příliš nedrželo. Pozornost a péče se věnovala hlavně hospodářským zvířatům. I ta potřebovala odbornou pomoc.

Vystudovaných zvěrolékařů bylo v naší zemi v prvních desetiletích dvacátého století pomálu. Do zahájení činnosti Vysoké školy veterinární v Brně v roce 1919 museli zájemci studovat ve Vídni. Doktorát z veterinárního lékařství neměl ani pan Vojáček, který vedl soukromou ordinaci v dnešní ulici Petra Fastra, v místě, kde dnes najdeme zubařské středisko. Když mu bylo osmapadesát let, ordinaci zrušil. Byl totiž velmi zámožný, patřily mu dva činžovní domy v Praze na Vinohradech a mnoho pozemků v Říčanech, například celá dnešní Kozinova ulice. V roce 1932 ho ve zmíněném objektu vystřídal MVDr. František Krásný (1901–1992).

Od dcery Fr. Krásného Drahomíry vím, že pocházel z Červených Peček u Kolína. Jako chlapec chodil denně pěšky na kolínské gymnázium – sedm kilometrů tam a zase zpátky celých osm let. Ve své ordinaci býval k zastižení zřídka, hlavně se pohyboval „v terénu“. K případům jezdil autem a když napadlo hodně sněhu (taková zima byla za války, snad v roce 1941 nebo 1942), tak na lyžích. Jako zvěrolékař často spěchal zachraňovat sedlákům dobytek. Třeba stojícím kravám vyoperovával cizí tělesa, která omylem zhltly při pastvě (ve zvířecích útrobách se často ocitly hřebíky, ale například i brož panímámy). Hospodáři byli doktoru Krásnému za záchranu skotu velmi vděční. Kráva v té době totiž znamenala značný majetek. Velkou zvěrolékařovou láskou byli koně. K těm se dostal blíž na vojně. I u koní uměl pomoci s rozmanitými neduhy a dokázal o nich zaníceně přednášet. A když začal kulhat některý dostihový kůň, byl doktorův zásah přímo spásou pro jeho majitele. Pro své působiště v Říčanech měl dekret na místo veterinárního komisaře. Léta fungoval jako okresní veterinář (dokonce i v době velkého okresu včetně Jílového) a poté jako veterinář městský. Mezi jeho povinnosti patřila také veterinární kontrola na sanitních jatkách v Říčanech.

Před rokem 1948 tento muž agilně vystupoval ve prospěch Československé strany národně-socialistické. Nástupem komunistů se vše změnilo, soukromé ordinace byly v roce 1952 zrušeny. Tehdy vznikla okresní veterinární ošetřovna – nejprve primitivně u Františka Krásného, později na Černokostelecké ulici krajská veterinární nemocnice (byla první, nebo druhá v tehdejším Československu). Tam Dr. Krásný řediteloval až do odchodu do důchodu. Jak klesal zájem o velká zvířata, začali se veterináři více věnovat těm malým, hlavně psům. Však se také říčanskému veterinárnímu zařízení později říkalo „psí nemocnice“.

Svůj dům ve Fastrově ulici František Krásný prodal městu (to ho přebudovalo na dnešní zubní ordinace) a přestěhoval se do nového. Dcera Jarmila si totiž postavila na části původního pozemku nový rodinný dům – v něm s ní žil až do smrti. Oblíbený zvěrolékař byl po celý svůj život velmi aktivní. Pamětníci krátké doby politického uvolnění v roce 1968, kdy bylo možno vést „opovážlivé“ debaty, si možná vzpomenou, že předsedal tzv. Diskusnímu klubu, který zval do bývalého Společenského domu zajímavé hosty. Doktor Krásný též přednášel na Fakultě veterinárního lékařství v Brně, publikoval několik odborných prací a pro rodinu sepsal knížku, kterou nazval „Jeden život ve zkratce“.

Zaznamenala Renata Skalošová. Za mnohé cenné informace děkujeme dceři Fr. Krásného Drahomíře Geistové.

Vzpomínky jsou bohatství, ale lidská paměť není neomylná. Proto odpusťte, pokud v publikovaných textech najdete nějaké nesrovnalosti. Máte-li k seriálu Neobyčejní občané Říčan jakoukoli připomínku, napište nám ji prosím na e-mailovou adresu texty.kuryr@ricany.cz, případně zanechejte na adrese uvedené v tiráži věstníku. Uvítáme i opravy, doplnění a upřesnění. Děkujeme!