Neobyčejní občané Říčan /39

Vzpomínky Dalibora Hofty

Doba první republiky našemu městu přála. Blízkost Prahy, dostupnost po železnici a rozvoj automobilismu způsobily, že Říčany a okolí tehdy pro odpočinek vyhledávali zámožní návštěvníci. Radost ze společenského ruchu měli také majitelé restaurací a hotelů.

Hned několik parcel nedaleko hlavní silnice směrem na Kutnou Horu a zároveň v blízkosti lesa si pro podnikání v roce 1921 vybral Josef Novák. Tady stával hostinec Václava Vocela Na Rychtě, jen pár minut vycházkové chůze od umělého jezera na Rokytce, nedaleko sáňkařské dráhy s občerstvením. Výborná lokalita pro hotel a také pro klidný život. Však panu Novákovi táhlo na padesátku a patrně pomýšlel i na odpočinek v penzi. O tom dnes uvažuje jeho vnuk Jan Kubita a zmiňuje, že k rozhodnutí zakoupit pozemky jistě přispělo také doporučení Novákova přítele, tehdejšího senátora Ferdinanda Jiráska. Ale nepředbíhejme. Životní příběh, který nás tentokrát zajímá, začal v roce 1874. Josef Novák se narodil v Bílém Újezdě u Rychnova nad Kněžnou. Pocházel z početné rodiny (měl asi osm sourozenců) a jak bylo tehdy zvykem, coby patnáctiletý se vydal do světa na zkušenou. Dostal se až do Itálie, kde získával zkušenosti v různých hotelích – dělal pikolíka nebo liftboye. Když vydělal dost peněz, vrátil se a v Praze vybudoval síť hotelů Monopol. V roce 1908 se oženil s Marií Šlechtovou, narodil se jim syn František a dcera Milada.

Od začátku dvacátých let začal v Říčanech na místě původní Vocelovy restaurace vznikat komplex budov obklopených zahradami: Parkhotel Monopol, penzionát a vila Maryčka, ve které Novákovi bydleli. Hoteliér nadále provozoval Monopol v centru Prahy a nějakou dobu měl v nájmu i Lidový dům v Hybernské ulici. Zařizování říčanského podniku patrně zasahovalo hluboko do třicátých let, ovšem výsledek stál za to. Parkhotel Monopol ladných tvarů podle architektonického návrhu Antonína Koška zářil běloskvoucí omítkou do dálky. Nemocnice, která zde v roce 1959 vznikla, je díky propojení parkhotelu s penzionátem a další dostavbě mnohem rozsáhlejší než původní objekty. I dnes si ale můžeme všimnout pozůstatků dávné slávy. Vysoká obloukovitá okna, patrná i při pohledu z Bezručovy ulice, vévodila dřív velikému sálu s jídelnou. Hotel byl v provozu zčásti i za války, skončil v průběhu roku 1943. Po válce objekt využívala pro ubytování armáda. V roce 1948 prodal Josef Novák budovu státu, ale kolem kupní smlouvy uzavřené v neklidné době existuje řada nejasností. „Nicméně moji prarodiče se museli ze dne na den z objektu odstěhovat a směli si vzít jen tašku s osobními věcmi,“ vypráví Jan Kubita.

Josefu Novákovi nebyl po dlouhá léta přiznán důchod, pro tehdejší režim byl kapitalistou a vykořisťovatelem. Měl dostávat 100 korun měsíčně od svého syna Františka. Ten byl ale jako nikdy nepracující příživník uvězněn v příbramských uranových dolech. Josefova manželka Marie skromnou penzi měla, v hotelu byla totiž vedena jako zaměstnankyně. Manželé Novákovi dožili v Říčanech. Josef zemřel v roce 1965, jeho žena o tři roky později.

O dramatické momenty nebyla nouze ani v širší v rodině Josefa Nováka. Dcera Milada se provdala za Aloise Antonína Kubitu (1892–1954), dalšího pozoruhodného muže, který část života prožil v Říčanech. Voják a letec, s dokonalou znalostí několika světových jazyků, působil v letech 1927–1931 jako vojenský a letecký atašé ve Velké Británii. Později se stal velitelem 3. perutě Leteckého pluku generála letce M. R. Štefánika ve Vajnorech a Piešťanech. Za okupace odešel do Francie a do Británie, zde pomáhal vyjednat začlenění československých letců do RAF. I jako náčelník štábu a styčný důstojník se stále zúčastňoval operačních letů. Po válce první generální ředitel Československých aerolinií se roku 1949 vrátil do armády jako velitel leteckého týlu. O rok později však byl nuceně penzionován. Deportovali ho do Ruska, po výsleších a věznění se vrátil se silně podlomeným zdravím a zakrátko zemřel. Do rozsáhlé řady jeho vyznamenání patří Rytíř Čestné legie a Řád britského impéria. Jako jeden z mála Čechů byl oceněn i belgickým Leopoldovým řádem.

Zaznamenala Renata Skalošová.
Za cenné informace děkujeme panu Janu Kubitovi.

Hoteliér Josef Novák na konci třicátých let

Foto: z archivu Jana Kubity