Neobyčejní občané Říčan /41

Vzpomínky Dalibora Hofty

Procházíme spolu město, ve kterém žiji téměř dvaadevadesát let, a tak ho důvěrně znám. Přirozeně i z mé paměti tu a tam vypadne jméno nebo datum, stále se ale mám koho zeptat a také sdílet společné vzpomínky.

Zrovna nedávno jsem si nemohl vzpomenout, který osvícený muž zařídil pozemek pro Dělnickou tělovýchovnou jednotu (DTJ) nedaleko vily Minka. V našem městě byla tato organizace založena už v roce 1918. Když za protektorátu nacisté zakázali činnost Sokola, ona ještě asi půldruhého roku fungovala. Zatelefonoval jsem známému a ten mi připomněl sociálního demokrata a zaměstnance železnice, pana Františka Vencovského. Plácek DTJ sahal ke kolejím. Vybavuji si upravené volejbalové hřiště, závodní okruh a z kolejí přenesený salonní železniční vůz z dob císařství, snad vůz následníka trůnu Františka Ferdinanda. Sloužil jako místo pro schůze, ale později se tam hrálo také loutkové divadlo – v polovině vozu byla snímatelná přepážka, která oddělovala jeviště od hlediště. Když se po válce přestavovaly koleje a bylo potřeba vystěhovat uhelné sklady z míst dnešní Uhelné ulice, vzniklo skladiště tady. Z vagonu se stala kancelář. (Sklady pak zase zanikly.)

Projděme z ulice Smiřických pod železniční tratí a vydejme se do města po pravé straně Rýdlovy. V jedné z vilek před odbočkou do Jaselské bydlel pan Norbert Havelka, za mých žákovských let ředitel školy na náměstí. Dobromyslnému a bručlavému pánovi jsme říkali Méďa. Na téže ulici žil s početnou rodinou i bratr pana řídícího. Měl dceru Hanu, provdanou Kyzlíkovou. Manželé Kyzlíkovi, vážení členové KSČ, bývali v dobách tzv. reálného socialismu postrachem města. Pan Kyzlík působil jako komunistický aparátčík krajského formátu, byl tedy autoritou i mezi místními vládci. Jeho žena v rámci uličních organizací po léta spolurozhodovala o tom, který z maturantů dostane doporučení ke studiu na vysoké škole. A že ho mnozí výborní studenti (s nevyhovujícím kádrovým profilem) nedostali! Jejich vilka se později objevovala v médiích v souvislosti s nešťastným osudem známé zpěvačky.

O dům dál kdysi bydlel můj strýc Otakar Hofta, ve dvaačtyřicátém roce Němci popravený za činnost v odboji. Měl dva syny. Staršího Přemysla formovala ve Zlíně Baťova škola práce. Našel si zde i manželku – v Říčanech pak byla zaměstnána v prodejně Baťa na náměstí. Po únoru 1948 Přemysl pracoval na ministerstvu průmyslu a později se stal diplomatem ve Švýcarsku, končil někdy v Dubčekově éře. Mladšího Otakarova syna Tomáše, nesmírně pracovitého a zručného člověka, můžete potkávat po Říčanech. Blízko autobusové zastávky nad Mánesovou ulicí se nachází zahrada a v ní menší, popínavou rostlinou obalený domek. Bydlel v něm pan Kniha, prvorepublikový důstojník. Ve vedlejším domě sídlil instalatér a obětavý sokol pan Kolář. Dařilo se mu zvláště v době po okupaci. To si už lidé začali ohřívat vodu pomocí elektrických bojlerů a instalatéři měli napilno. Další vilka patřila panu Sládečkovi, dlaždiči, který přišel do Říčan před válkou z pohraničí. Asi jen se třemi dalšími pomocníky vydláždili za několik měsíců ulice Širokou a Rooseveltovu, od pily přes náměstí až ke hřbitovu. V ulici měl domek také vyhlášený předválečný cukrář pan Smolík. Jeho cukrárna stávala na náměstí vedle dnešního fotoobchodu; zanikla, když vznikal Růžek. My kluci jsme tam za padesátník získali kornoutek jedinečné zmrzliny a už jsem vám vyprávěl, jak vyráběli pralinky. Domek nedaleko muzea koupil železničář pan Plíva. Učil mě řídit starou Pragovku, kterou vlastnila Československá strana národně socialistická (tatínek byl předsedou okresní organizace). Jezdili jsme v ní na předvolební schůze v širokém okolí. Na rohu ulic Rýdlova a Štefánikova měl dům pan Havlíček – zmíníme se o něm příště. Cestou po Rýdlově dolů připomeňme smutný příběh pana Miloslava Čiháka, syna obchodníka z náměstí, který tam měl též adresu (Kurýr č. 10/ 2008). A na rohu s Olivovou ulicí, tam kde je dnes žlutá prodejna hraček a sportovních potřeb, stával statek Václava Bareše. Byl to tzv. střeďák (majitel hospodářství střední velikosti), měl koně a přivydělával si také povoznictvím.

Zaznamenala Renata Skalošová

Pan Norbert Havelka před lety řídil školu na náměstí.