Neobyčejní občané Říčan /45

Vzpomínky Dalibora Hofty

V našem seriálu se zastavme ještě chvilku na náměstí. Na jeho severní straně, hned vedle městského úřadu, stojí dům (dnes obchod s textilem), ve kterém býval koloniál Rudolfa Čiháka.

Psal jsem o něm v Kurýru č. 4/2006 a také jsem se několikrát zmiňoval o jeho synovi, mém kamarádovi Mílovi. Dovolte mi ještě několik vzpomínek, které ožily v mé paměti. Pan Čihák byl obchodník i velkoobchodník – některé zboží prodával majitelům dalších obchodů, třeba kávu a ořechy a některé zajímavé potraviny, které se dovážely. Před vchodem do krámu jste narazili na veliký svazek rákosu, asi tak dva metry vysoký, ohnutý do oblouku. Zájemci si tam chodili kupovat rákosky na své potomky, ba i někteří učitelé na své žáky. Tenkrát patřily tělesné tresty k běžným výchovným metodám. My kluci jsme potřebovali rákosku k výrobě draků: „Pane Čihák, dejte mi osmdesát centimetrů týhle rákosky slabý… nebo tý silnější.“A on ji ustřihl. Každý centimetr stál dvacet haléřů. Aby měl drak nahoře správný oblouk, musela tam být rákoska, nic jiného ho neuneslo. Pokud se to udělalo z nějakého kousku špejle nebo něčeho podobného, většinou se drak po nárazu o zem zlámal.

Pan Čihák byl předsedou obchodního grémia (členy byli všichni provozovatelé obchodů) a obchodníkem se speciální licencí na střelivo. Prodával je lovcům a ostatním zákazníkům, kteří měli zbrojní pas. Součástí jeho obchodu byla malá vinárnička, kam chodil popíjet můj učitel na housle, pan František Zámečník. Ukazoval mi fotografii z dob muzicírování ve Vídni: jako „kapelmajstr“ pochodoval před průvodem vojenských muzikantů, v ruce hůlku s pozlacenou koulí. V Říčanech bydlel ve čtvrti Pod Pilou a po lekcích u něj jsem to dotáhl až na druhé housle v orchestru pana Františka Šťovíčka z loutkového divadla (fotografii orchestru najdou zájemci na zadní straně obálky Kurýru č. 9/2004).

Přejdeme-li ulici 17. listopadu směrem do Olivovy, na rohu se odjakživa, co si pamatuji, nachází trafika. Za komunistů snad měla být zbourána kvůli rozšíření náměstí, ale stojí tam dodnes. V nízkém domku nalevo (je tam nově otevřený obchod s oblečením z druhé ruky) vyrůstal u prarodičů další můj kamarád Karel Zídek (1928–2001), stavař a spisovatel. Jednu dobu pracoval jako mistr u Pražských kanalizací a v sedmdesátých letech, když jsem se pustil do stavění, pomohl mi vyměřit a udělat perfektní kanalizaci u mého rodinného domu.

Spisovatel Karel Zídek

Foto převzato z knihy Kapitoly z dějin Říčan

Jeho román Jako jed se stal předlohou pro stejnojmenný film Víta Olmera. Je spoluautorem knížky Do světa po velkých řekách, která čtenáře seznamuje s historií lodní dopravy u nás. Napsal novelu Na Labi stával člun, kroniku několika generací česko-německé rodiny, která se živí lodnickým řemeslem na řece mezi Hamburkem a Děčínem. Posledním jeho vydaným dílem je pak trilogie Šelmy se vracejí. Za války se Karel Zídek ocitl jako topič na lodi plující do Hamburku a zažil zblízka bombardování Drážďan. O své první knize Oznamuje se láskám vašim (podle níž byl v roce 1988 natočen známý film Karla Kachyni) řekl v rozhovoru pro Říčanský kurýr č. 11/2001, že je to „živá vzpomínka na kamaráda, který to vše prožil, a německou dívku, kterou přesvědčoval, že si ji vezme. Ona tomu uvěřila, zůstala v Drážďanech, i když její rodiče se z města vystěhovali, protože věděli, že bude bombardování. Tam také zahynula. Ten kamarád si to celý život vyčítal.“ Hlavní hrdina příběhu, Karel Svorník, nese příjmení spisovatelova říčanského dědečka.

Zaznamenala Renata Skalošová

Pohled na říčanské náměstí v polovině 20. století

Foto: z archivu Muzea Říčany