O našem zdraví – varování a poděkování

Varování

Jak může člověk, co je přesvědčený, že je na své zdraví patřičně opatrný, být ve skutečnosti nedostatečně opatrný a doplatit na to, to ukazuje můj osud v posledním čtvrt roce. Kráčela jsem 20 kroků od domova na Komenského náměstí, kde jsem před protijdoucí paní uhnula o krok ke kraji cesty a zřejmě zakopla o nějaký zbytek kořenu v trávě, pravou rukou se zachytla slabé větve, která mne však neudržela. Důsledkem byla

pertrochanterická zlomenina kyčelní kosti. Co to přesně je, dodnes nevím, ale bolelo to strašně. I když je to nemilý zážitek, může být pro druhé varováním. Starší člověk totiž o své osteoporóze často ani neví, nebo ví, ale její nebezpečí podceňuje.

Poděkování

Nejprve všem operujícím lékařům i tamním sestrám a dalším z odd. Ortopedie – traumatologie nemocnice Na Bulovce! A druhé poděkování je pro malou (ale pacienty velmi často chválenou!) nemocnici v našich Říčanech u Prahy. Tam mne dovezli kvůli začínající rehabilitaci. Byla jsem velice ráda, již jsem znala a očekávala onu rozumnou, lidskou a laskavou formu komunikace nejen lékařů, ale i sestřiček, sanitářek, a administrativních pracovníků této nemocnice. Pobyt tam mě znovu potěšil i utěšil při těch stále ještě dost krutých bolestech.

Mezi tamními pracovníky jsem si přirozeně zapamatovala především ty, kteří se o mne bezprostředně starali. A tak ze srdce a s úctou děkuji vedení této nemocnice a jejím lékařům, staniční sestře pí Petře Caithamlové, následky vynikající a pozorné fyzioterapeutce pí Stanislavě Vokounové, sestřičkám a sanitářkám pí Helence Růžičkové, Hance Hejtmánkové, Marušce Chudomelové, Evě Froňkové, Klárce Zižkové i Jirkovi Ondráškovi a dalším, jejichž jména jsem si nestačila zapamatovat. A také milé sestřičce Mirce Novákové z interny, která mi ochotně pomohla orientovat se ve známém, ale zapomenutelném prostoru nemocnice. Tak ať nám naše malá chytrá nemocnice v Říčanech dlouho dobře funguje, ať jsme i nadále šťastni, že ji tu máme.

Helena Matoušková