O Sokole v Říčanech

část 3.

V roce 2012 vydala Tělocvičná jednota Sokol  Říčany a Radošovice ve spolupráci s Muzeem Říčany publikaci „Po stopách Sokola – Dlouhá cesta se zastavením v Říčanech“. Publikaci, která byla vydána ke 150. výročí založení Sokola v naší vlasti, zpracovala paní Jaroslava Tůmová. V Kurýru jsou uvedeny na sebe navazující části z této publikace týkající se Sokola v našem městě, které vybral Vladimír Valenta. V minulém čísle Kurýru 2/2017 byl popsán rozvoj jednoty.

Roku 1903 pak sokolové založili divadelní odbor a sehráli první divadelní představení Archa Noemova. Další hry brzy následovaly.

Jednota velmi stála o to, aby se cvičení ve větší míře zúčastňovali žáci a dorost. Proto roku 1902 zakoupila s finanční pomocí říčanských živnostenských společenstev kromě dalšího nářadí i čtrnáct krojů pro mladé cvičence na veřejná vystoupení. Ale úřady šíření sokolských myšlenek nepřály, v letech 1903 a 1905 opakovaně c. k. okresní školní inspektor, a na jeho nátlak i učitelé, zakazovali žákům cvičení v Sokole. Nicméně mezi učiteli a činovníky Sokola existovaly dobré vztahy, vždyť sokoly byli i řídící učitelé říčanské obecné školy Kamil Viktorín (ředitelem 1877 – 1904) a Alois Mudruňka (od roku 1904). Proto také roku 1907 zapůjčila jednota své tělocvičné nářadí a náčiní do tělocvičny nově postavené školy, ačkoli jim to ztěžovalo vlastní cvičení. Důležité pro ně bylo, aby mohla cvičit školní mládež. Za to bylo dovoleno od roku 1908 sokolům cvičit ve školní tělocvičně. Spolková místnost nadále zůstávala zdarma v hostinci U Sokola.

Školní tělocvična

Koncem roku 1902 byl obnoven ženský odbor a na konci roku 1904 měl 16 členek. K desetiletému výročí trvání jednoty se v červenci 1906 pořádalo veřejné okrskové cvičení. Toho se účastnilo 130 cvičenců z celého okrsku a přihlížela mu tisícovka diváků. Výtěžek 304 zlatých opět putoval do fondu na stavbu nové sokolovny. Na její zbudování poskytlo dary i několik členů jednoty a městské zastupitelstvo se usneslo darovat sokolům pozemek, jakmile bude chtít tělocvičnu stavět. Pozemek byl vyměřen až roku 1908.

Veřejné cvičení župy Středočeské v Říčanech, kolem roku 1901

 

Po deseti letech existence říčanského Sokola byl v nových volbách zvolen jeho starostou MUDr. Eduard Chloupek, náčelníkem Josef Masopust, zástupcem do Č.O.S. Eduard Čížek. V roce 1907 se stal starostou Bohumil Barták. V. všesokolského sletu v roce 1907 se zúčastnilo ze Říčan deset cvičenců a 23 krojovaných členů pochodovalo v průvodu Prahou. V roce 1908 měla jednota necelou stovku členů, málo se jich ale prý věnovalo cvičení. Co se ale podařilo: třináct žen složilo do rukou starosty slib, a tak se koncem roku 1909 jednota opět rozrostla. Veřejná cvičení se odehrávala většinou na tržišti, na místě dnešního fotbalového hřiště. V roce 1909 zvolili starostou Václava Kamlera. Stavební fond dosáhl výše 3 465 korun 17 haléřů, ale stavba sokolovny se stále odsouvala. V červnu 1910 se jednota účastnila župního sletu, nechyběla také na dalších župních cvičebních a společenských akcích. VI. všesokolského sletu roku 1912 se z Říčan účastnilo dvanáct cvičenců a patnáct krojovaných členů v průvodu. Koncem roku se začalo se cvičením žaček.

Říčanské sokolky se starostou F. Bačkovským v roce 1915

První světová válka a první zrušení jednoty

V roce 1914 měl Sokol Říčany 103 členů, dvě členky jednoty se zúčastnily cvičitelského kurzu. Pro stavbu nové sokolovny spolek disponoval 8 000 korunami a měl „slíbené zdarma od města místo na stavbu sokolovny poblíž Nádražní ulice” (historik G. Trnka). Sokolská knihovna obsahovala 456 svazků pro veřejnost a 98 svazků odborných. V dubnu pořádali sokolové ve školní tělocvičně dětský den, který navštívilo 100 dospělých a 250 dětí.

Zdárný vývoj přerušila první světová válka. Bojeschopní muži byli odvedeni na frontu. Ze sokolů to bylo 40 mužů, tedy téměř polovina členstva. Není proto divu, že cvičení v jednotě bylo utlumeno. Starší členové, kteří nepodléhali branné povinnosti, byli proto vyzváni, aby vedli cvičení. Na Vánoce sokolové uspořádali sbírku, z výtěžku zakoupili dárky pro rodiny svých členů, kteří byli na frontě. Téhož roku se rozdělila dosavadní župa, k níž Říčany náležely, na župu Pražskou a Středočeskou. Naše jednota se připojila k župě Středočeské. Pozdější název je Středočeská župa J. Podlipného.

V neutěšené válečné atmosféře roku 1916 se měly konat oslavy 20. výročí založení Sokola Říčany. Jubileum mělo být připomenuto na valné hromadě 30. ledna v sále hostince U Sokola. Ale okresní hejtmanství 29. ledna nejen že valnou hromadu nepovolilo, dokonce celé říčanské jednotě pozastavilo činnost, protože ji shledávalo ve válečné době nebezpečnou. Městský úřad byl zároveň zmocněn uzavřít spolkové místnosti a zabavit movitý majetek jednoty. Ačkoli tím byli členové jednoty šokováni, krok okresního hejtmanství nebyl překvapivý. Už v předchozím roce byla úředně rozpuštěna jak Č.O.S., tak i Svaz slovanského sokolstva. Jednoty ale „v tichosti” přetrvávaly dál. Proč byla zrovna ta říčanská pozastavena? Objasnění přinesl až výnos o úplném rozpuštění místního Sokola, který došel do Říčan 29. února 1916. C. k. místodržitelství v Praze v něm jako důvod uvádělo, že sokolská jednota Říčany v korespondenci s bratrem Václavem Čihákem, který upadl do ruského zajetí, rozlišuje pojmy vojín český a vojín rakouský. V tom bylo spatřováno nebezpečí pro státoprávní jednotu habsburské monarchie (!).

V. V.