O Sokole v Říčanech

Část 4.

V roce 2012 vydala Tělocvičná jednota Sokol  Říčany a Radošovice ve spolupráci s Muzeem Říčany publikaci „Po stopách Sokola – Dlouhá cesta se zastavením v Říčanech“. Publikaci, která byla vydána ke 150. výročí založení Sokola v naší vlasti, zpracovala paní Jaroslava Tůmová. V Kurýru jsou uvedeny na sebe navazující části z této publikace týkající se Sokola v našem městě, které vybral Vladimír Valenta. V minulém čísle Kurýru 3/2017 bylo popsáno období první světové války.

C. k. místodržitelství v Praze jako důvod zastavení činnosti jednoty uvádělo, že sokolská jednota Říčany v korespondenci s bratrem Václavem Čihákem, který upadl do ruského zajetí, rozlišuje pojmy vojín český
a vojín rakouský. V tom bylo spatřováno nebezpečí pro státoprávní jednotu habsburské monarchie (!).

Starosta města Josef Kohout, sám člen Sokola, musel s těžkým srdcem provést, co mu dekret nařizoval: zabavit, pečlivě sepsat a uložit majetek i finanční aktiva jednoty. Díky dochovanému soupisu máme dnes přehled o majetku, který jednota na počátku roku 1916 vlastnila. Tělocvičné nářadí uložené ve školní tělocvičně ponechala rozpuštěná jednota nadále v užívání škole.

I po tomto likvidačním kroku nepřestali být říčanští sokolové terčem šikany úřadů. Kdykoli se během války objevil nějaký náznak odboje, byli první podezřelí. Tak byli někdejší činovníci jednoty zadrženi a vyslýcháni v květnu 1916 poté, co se v budově říčanského soudu objevil opsaný úryvek z carského propagandistického letáku. Nikomu se nic nedokázalo, přesto byli sokolští bratři Hanousek a Cvrk za trest posláni na frontu. Horšímu pronásledování byl Sokol vystaven na počátku roku 1917, kdy se v Říčanech opakovaně objevily plakáty, hanobící Rakousko a vyzývající ke vstupu do legií. Opět následovaly výslechy sokolů, v bytě starosty jednoty Bačkovského byla domovní prohlídka. Pachatele se nakonec podařilo zjistit: byli to mladí chlapci ve věku 16 – 18 let, v čele se Stanislavem Burianem, z nichž byl členem sokolské jednoty pouze Karel Červenka. Mladíci byli nakonec omilostněni novým císařem Karlem I., takže k soudu s nimi nedošlo.

Období válečné a poválečné

Během války se ve zrušené jednotě uchovávaly sokolské myšlenky pořádáním utajených schůzí s přednáškami. Památná byla v dubnu 1918 za účasti novináře Václava Klofáče (význačný politik z období první republiky, zakladatel a pozdější předseda České strany národně sociální). Na této schůzi sokolové složili přísahu, že „... vytrvají v boji za osvobození vlasti z habsburského otroctví”. V první světové válce padlo pět členů Sokola Říčany z 58 odvedených, další čtyři padli v legiích. V sokolské kronice je uvedeno 43 jmen a ačkoli jsou mezi legionáři patrně uvedeni i muži, kteří se do Říčan přistěhovali a do zdejší jednoty vstoupili až po vzniku republiky, přesto je toto číslo udivující. Tyršova myšlenka při založení Sokola, tj.      vychovat zdatné a vlastenecky smýšlející muže, kteří by mohli bojovat za naši samostatnost, se stala v letech první světové války skutečností.

28. října 1918 odpoledne, ihned po tom, co se roznesla v Říčanech zpráva, že v Praze byla vyhlášena samostatnost, začali jednat i zdejší sokolští funkcionáři. Starosta jednoty JUDr. František Bačkovský nechal vyvěsit na radnici českou vlajku, brzy vlály vlajky po celém městě. Večer prošel městem průvod nadšených obyvatel, k němuž na náměstí promluvili, vedle jiných, starosta Sokola a další člen výboru jednoty Eduard Čížek „o významu dobyté svobody a osvobození z tyranie habsburské”. Oba pánové byli zvoleni do národního výboru, který se ujal moci. Hned 29. října se sešli zbylí sokolové a rozhodli o obnovení pozastavené jednoty. Valná hromada se konala 10. listopadu na tradičním místě v hostinci U Sokola.

Stejně jako v celé zemi i v Říčanech byla ihned po převratu ze členů Sokola vytvořena tzv. sokolská stráž, která měla dohlížet na pořádek a zajistit strategická místa. Proto od 31. října do 21. listopadu sokolové, oděni v kroji a s puškou s nasazeným bajonetem, hlídali nádraží. Hlídky drželi od tří hodin ráno do devíti hodin večer. Museli být přítomni průjezdu všech vlaků, kterými se vracely z front desetitisíce vojáků. Sokolové vojákům zabavovali výzbroj a výstroj. Ta pak byla odeslána do Vršovic a využita pro armádu nově vzniklého státu. Zároveň byla na nádraží zřízena kuchyně, v níž vařily sestry sokolky i další ochotné ženy
a vyhladovělým vojákům podávaly jídlo. 21. prosince vítali sokolové na místním nádraží projíždějícího presidenta T. G. Masaryka.

Již v listopadu navrátilo město sokolům zpět zabavený majetek. Za nové členy jednoty se přihlásilo 56 občanů, takže koncem roku 1918 měl Sokol Říčany 188 členů. Roku 1919 pak ochotně rukovali i sokolové ze Říčan do vojenských jednotek, které měly brzy bojovat na obraně Slovenska proti vojsku rudé maďarské vlády.

V. V.

Oslavy 25 let trvání Sokola v Říčanech v roce 1921

Žákyně Sokola Říčany v roce 1921