O Sokole v Říčanech

Část 6.

roce 2012 vydala Tělocvičná jednota Sokol  Říčany a Radošovice ve spolupráci s Muzeem Říčany publikaci „Po stopách Sokola – Dlouhá cesta se zastavením v Říčanech“. Publikaci, která byla vydána ke 150. výročí založení Sokola v naší vlasti, zpracovala paní Jaroslava Tůmová. V Kurýru jsou uvedeny na sebe navazující části z této publikace týkající se Sokola v našem městě, které vybral Vladimír Valenta. V minulém čísle Kurýru 5/2017 bylo popsáno období prvorepublikového Sokola.

V roce 1931 byly otevřeny dva sokolské tenisové antukové dvorce v sousedství letního cvičiště, čímž si sokolští tenisté splnili několikaletý sen. Na vybudování kurtů odpracovali stovky hodin. V roce 1932 se zúčastnilo IX. všesokolského sletu 223 cvičenců ze Říčan. Sokolové vyzdobili říčanské nádraží chvojím, prapory a portréty Tyrše a Fügnera, kteří měli 100. a 110. výročí narození. V dalších letech se těšil zájmu volejbalový a lyžařský oddíl, založený v r. 1934. Na cvičišti v Sokolské ulici byla dokončena atletická dráha, zasazeny stromy a okrasné keře.

Roku 1935 vybojovala Anna Černá z říčanské jednoty na lehkoatletických závodech ČOS v Brně stříbrnou medaili v hodu upoutaným míčem, předchůdcem kladiva, a to ze 349 závodnic. Byla též členkou župního družstva, které z rukou náčelnice ČOS Marie Provazníkové převzalo medaile za první místo. Definitivně bylo dobudováno sokolské cvičiště, na kterém v létě trénoval oddíl atletiky a volejbalu, v zimě členové postříkali hřiště vodou a na vyrobené ledové ploše mohla veřejnost za zvuků reprodukované hudby bruslit. 40. výročí založení si Sokol Říčany připomněl vydáním Památníku (v archivu jednoty), slavnostní akademií v Bio Sokol
a slavnostním veřejným cvičením s velkým zastoupením dětí, dorostu i dospělých. Rok 1937 byl rokem přípravy na X. všesokolský slet. Našel se i čas na nastudování a uvedení divadelního představení Poklad trpaslíků, které se hrálo na jevišti v Bio Sokol.

Ohlédnutí zpět, aneb Husova knihovna a Bio Sokol

Roku 1915 si sokolstvo připomínalo 500. výročí upálení Mistra Jana Husa. Byla válka, a tak samozřejmě nebylo ani pomyšlení na velké oslavy. Říčanští sokolové se rozhodli uctít památku Mistra Jana jinak – spojením sokolské knihovny s knihovnou Čtenářské besedy Havlíček a knihovnou Okresního vzdělávacího sboru do jediného celku pod názvem Husova knihovna. Problém to nebyl, protože v obou spolcích byli členy i místní sokolové. Knihovna byla nakonec otevřena po převratu roku 1919. Husovo jméno  nese rozsáhlá městská knihovna dodnes.

Když se roku 1921 v Sokole Říčany rozhodli postavit svůj biograf, založili Biografický odbor jednoty, v jehož čele stanul MUDr. Viktor Kraus. Uvažovalo se sice, že by kinosál mohl být zřízen ve stodole domu čp. 6 na náměstí, kterou byla ochotna pronajmout místní židovská obec (v domě byla i modlitebna), ale nakonec se biograf zbudoval ze dvou montovaných vojenských baráků, které byly zakoupeny v Broumově za 20 000 Kč, dopraveny do Říčan a postaveny na pozemku Sokola. Zděnou stavbu biografu projektoval opět ochotný pan Košek. Stavba i se zařízením stála 476 873 Kč. Na práci se ve svém volném čase podíleli především členové jednoty.

Investice se bohatě vyplatila, biograf byl hojně navštěvován. Jen roku 1922 se uskutečnilo 190 projekcí tehdy ještě němých filmů a stal se pro jednotu stálým zdrojem příjmů. Bio Sokol zahájilo svá představení
7. srpna 1921 při příležitosti veřejného cvičení I. a II. okrsku. Na jeho zřízení si i přes úspory ve fondu jednota musela vzít půjčku 200 000 Kč, ale splacena byla už po sedmi letech. V roce 1932 stála přeměna techniky na promítání zvukových filmů 50 000 Kč. Prvním promítaným zvukovým filmem byl film Psohlavci. Promyšleně vybudovaný objekt s posuvným plátnem a prostorným jevištěm umožňoval pořádat sokolské plesy, tělocvičné akademie, divadelních představení a besídky.

Sokol Radošovice – vznik a rozvoj

Původně cvičili v říčanském Sokole i obyvatelé Radošovic. Tato vesnice se od roku 1896 neustále rozrůstala, až nakonec dosáhla rozlohy jen o málo menší než Říčany. Radošovice měly vlastní poštu, školu a četnickou stanici. Obce Říčany a Radošovice byly sloučeny v roce 1953. Roku 1932 se radošovičtí v čele s Karlem Čermákem rozhodli, že chtějí mít i samostatnou sokolskou organizaci. V Kronice Sokola Radošovice čteme: „Založení jednoty bylo uspíšeno událostí, která v sokolstvu nemá nikdy nastati, ale bohužel ani Sokol jí nebývá ušetřen. V jednotě Říčany totiž vyvrcholil rozkol o valné hromadě, jejž nikomu se nepodařilo urovnati ... Smutná tato událost skončila odchodem většiny cvičitelského sboru ... Vedle řady jiných sester a bratří odešel též okrskový náčelník bratr Ota Karafiát ... Příchod jejich byl velmi vítán, ač jsme z události v jednotě Říčany ani dost málo se neradovali ... S nadšením, jež nesmí vyprchati, jsme tedy vykročili”.

V. V.

 Dorost s cvičiteli Vladimírem Černohorským a Františkem Papežem, rok 1926