O Sokole v Říčanech

Část 8.

V roce 2012 vydala Tělocvičná jednota Sokol  Říčany a Radošovice ve spolupráci s Muzeem Říčany publikaci „Po stopách Sokola – Dlouhá cesta se zastavením v Říčanech“. Publikaci, která byla vydána ke 150. výročí založení Sokola v naší vlasti, zpracovala paní Jaroslava Tůmová. V Kurýru jsou uvedeny na sebe navazující části z této publikace týkající se Sokola v našem městě, které vybral Vladimír Valenta. V minulém čísle Kurýru 7/2017 bylo popsáno založení Sokola Radošovice.

V nové, ne zcela dohotovené tělocvičně, se mohli cvičenci připravovat na XI. všesokolský slet, kterého se v roce 1948 v hojném počtu zúčastnili. Brzy nato ale postihly řadu členů radošovické jednoty zásahy tzv. akčního výboru. Tak byl vyloučen nejen z jednoty, ale i ze župy a z ČOS i Jan Husták, osvětimský vězeň
a přímý účastník protinacistického odboje ve skupině NEMO, a i další členové. Brzy čekal Sokol Radošovice stejný osud, jako všechny ostatní jednoty v ČSR – zánik.

Dopad nacistické pěsti

V předcházejících kapitolách jsme skončili u roku 1937, především u nácviku členstva na X. všesokolský slet. Tíha nadcházející války poprvé dolehla na říčanské i radošovické sokoly v květnu 1938. Tehdy se cvičenci obou jednot účastnili župního sletu ve Vršovicích, který měl být předehrou X. sletu. Těsně před zahájením akce byla ale vyhlášena mobilizace. Muži museli narukovat do armády a nemohli na cvičení vystoupit. V červnu po návratu domů ale s o to větší chutí předvedli skladbu Přísaha republice na veřejném cvičení v Říčanech. Působila právě tak mocně, jako na sletu v Praze, kde vyzněla jako mohutná demonstrace věrnosti republice v oněch smutných dnech. Obě sokolské jednoty měly na sletu ve sletovém průvodu Prahou desítky cvičenců a přispívajících členů všech věkových kategorií.

 Za nacistické okupace se pozornost německých orgánů zákonitě soustředila i na sokolské jednoty. Pronásledování započalo už v roce 1939, oficiální zákaz byl vydán na podzim 1941. V Říčanech využili nacisté k zákroku proti Sokolu údajného incidentu na sokolské mikulášské besídce. Za podezřelé vystoupení na besídce zatkli Jaroslava Masopusta a Stanislava Vlčka a s nimi starostu Sokola Antonína Šouleje. Jednota zrušena, zatčení členové nakonec byli z vazby propuštěni.

Jako demokratická organizace Sokol nehleděl na národní příslušnost svých členů ani na jejich náboženské vyznání. Proto měl vždy, a to i v meziválečné době, za členy jednotlivce i celé židovské rodiny. Do Sokola chodily například obě dcery říčanského obchodníka Rudolfa Elsnera, Věra a Jarmila. Židovského vyznání byl
i předseda biografického odboru MUDr. Viktor Kraus. Zatímco doktor Kraus zahynul roku 1942 v koncentračním táboře Lublin a manželé Syslovi v Mauthausenu, stihli Elsnerovi poslat své dcery do Anglie, kde se zachránily.

Krátké nadechnutí a konec dobrých časů

Obě sokolské jednoty obnovily svou činnost brzy po skončení války roku 1945. Cvičení nadále probíhalo v tělocvičně školy, v sále U Vaverů a v Radošovicích ve Sportu. XI. všesokolského sletu i průvodu Prahou
v roce 1948 se pak účastnili jak říčanští, tak radošovičtí sokolové největším počtem cvičenců ve své historii. Jek vzpomínají přímí účastníci sletu, zejména skladba mužů Věrni zůstaneme a v dešti opakované cvičení žen s kužely, stejně jako odvrácené hlavy sokolů v průvodu před tribunou, na níž seděli představitelé nové moci, to vše se vrylo do srdcí cvičenců i diváků.

Příchod komunistů k moci znamenal cílenou a zákeřnou likvidaci Sokola. Komunisty zřizované akční výbory vyloučily v krátké době na 11 000 členů. Už od roku 1948 i v obou našich jednotách docházelo k čistkám,
v akčním výboru vedle sebe seděli lidé mravně pokřivení s těmi, kteří se tváří v tvář novému režimu snažili zachránit, co se dalo. Ti první měli bohužel navrch. Z jednot mizeli členové věrní demokratickým ideálům zakladatelů Sokola. Jednoty sice nebyly zrušeny, z taktických důvodů komunisté „povolili“, že malé jednoty si mohly ponechat název Sokol. Zákonem z roku 1952 však byly převedeny pod státem řízenou jednotnou tělovýchovu. V r. 1957 vznikl Čs. svaz tělesné výchovy (ČSTV). Ještě nějakou dobu mohli v oddílech ZRTV (Základní a rekreační tělesná výchova), svým pojetím nejbližší Sokolu, působit někteří sokolští činovníci, ale
i ti byli postupně nahrazováni. Říčany měly v šedesátých letech v ZRTV štěstí na výborné cvičitelky, např. Alenu Tomečkovou a Milenu Bartákovou. Milena Bartáková po dlouhá léta vedla dívčí gymnastické družstvo, které dosáhlo i na pěkná umístění v republikových soutěžích. V Říčanech v tenisovém oddíle sokolský duch po celou dobu udržovali a předávali dál především sokolští manželé Božena a Vladimír Černohorští a Eliška Sedláčková. V Radošovicích se stále přátelily bývalé cvičenky sestry Červená, Hřebejková, Brožová, Kafková, Kindlová, Jandlová a Nechvátalová rozená Hustáková, které značnou měrou přispěly k obnově jednoty v roce 1990. Ostatním „nesokolským“ sportům se v uvedené době dařilo podle toho, jaká byla „spolupráce“ s vedením sportu ve městě ...

V. V.

Sokolský průvod městem při okrskovém cvičení v roce 1947