Ochmet evropský

Loranthus europaeus

            Nejsnáze poznáme ochmet v zimě. Neboť, jak uvádí již Matthioli ve svém herbáři z 16. století, „jmelí na žaludovém stromě aneb dubu v zimě list svůj potracuje“.

            Ochmetům vyhovuje teplé klima. V tropech a subtropech jich nalezneme na 500 druhů. V Evropě roste jediný zástupce – ochmet evropský, přičemž Čechy jsou jeho severozápadní hranicí výskytu. Směrem na jih je rozšířen po Itálii, na východ pak po Balkánský poloostrov.

            Ochmet je poloparazitický keř kulovitého tvaru. Vidličnatě se větvící větve dosahují délky 80 cm. Na rozdíl od jmelí jsou větve hnědé. Tuhé, podlouhlé listy s hladkým okrajem na zimu opadávají. Květy se tvoří v květnu až červnu zvlášť na samčích a samičích rostlinách. Vyrůstají na koncích větévek.

Plodem jsou nepravé bobule, dozrávají od září do října. Lepkavá dužnina ukrývá jedno semeno. V zimních měsících zůstávají nápadně žluté plody na stromech, kde se stávají potravou drozdovitých ptáků. Dužnina zůstává lepkavá i po průchodu jejich zažívacím traktem, semeno ulpí na větvích a na jaře může vyklíčit.

Ochmet roste v korunách listnatých stromů, u nás zejména dubů. Ve velkém množství se vyskytuje například na jižní Moravě.

V Říčanech je ochmet vzácný. Všimnout si jej můžeme na dubech rostoucích podél potůčku za železničním mostem, u křížení ulic Thomayerova, Pod Drahou a Potoční.

V čem tkví podstata poloparazitického způsobu života ochmetu? Do vodivých pletiv svého hostitele prorůstá speciálním kořenovým systémem (haustoriemi). Stromu odebírá roztok vody a minerálních látek. Protože má vlastní zelené listy, cukry a další organické látky si vyrábí sám. Stromům škodí narušením vodního režimu. Silně napadené duby mohou usychat.

Dříve se z bobulí vařil lep na ptáky, který používali čižbáři – lovci drobného ptactva.

Jakub Halaš

foto J. Halaš