Olga Hudečková oslavila 80. narozeniny

Rok 1936 byl rokem bohatým – v tehdejším Československu se narodila řada osobností, jejichž narozeniny jsme si v průběhu roku připomínali.

Také mezi námi máme čerstvé osmdesátníky a osmdesátnice, jejichž jméno má zvuk daleko za hranicemi našeho města. Jednou z nich je sochařka-keramička Olga Hudečková.

Noblesní a laskavou paní Olgu známe z tvůrčí dvojice s manželem, sochařem Miroslavem, spolu pracovali na realizacích pro architekturu. Její samostatná keramická tvorba pro interiér i exteriér spjatá s přírodními motivy zahrnuje nástěnné talíře, vázy, svícny, osvětlovadla, keramické stěny, fontány a zahradní solitéry.

Olga Hudečková se narodila 17. listopadu 1936 v Kotouni u Blatné v okrese Plzeň-jih.

Z tvorby O. Hudečkové

Fota: z archivu O. Hudečkové

Začátek její tvůrčí cesty spadá do konce čtyřicátých let. Vyrůstala ve mlýně na samotě nedaleko Blatné na Plzeňsku. Ve dvanácti letech odešla na měšťanku do Mariánských Lázní. Na první školní léta vzpomíná: „Otec měl mlýn dva a půl kilometru od vesnice, do školy jsem musela chodit pěšky a v zimě to bylo k neprojití, bývalo i po pás sněhu. Někdy nás tatínek vzal na koně a sněhem nás provezl…“ V Mariánských Lázních bydlela nejprve u Školských sester de Notre Dame, v podnětném prostředí penzionátu se učila jazyky, hrát na klavír a na varhany a dostala se i k malování. Když došlo na začátku padesátých let k zavírání klášterů a rušení řádů a tamní řeholnice musely odejít do Broumova, přestěhovala se na internát. To už navštěvovala jednoroční učební kurz. S mnoha spolužáky z té doby se dodnes stýkají a píší si. „Tedy já píšu víc a oni pak musí odpovědět,“ směje se Olga Hudečková.

V Klášterci nad Ohří se vyučila malířkou porcelánu, také byla členkou místního pěveckého a tanečního souboru, kde hrála na akordeon – hudba a tanec ji provázely i v dalších městech, ve kterých žila. Absolvovala mistrovskou školu v Karlových Varech a v kraji porcelánu se poprvé letmo setkala se svým budoucím mužem. Znovu se potkali při studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, tady se Olga začíná věnovat keramice. Na jižní Moravě se dostává k tanci a zpěvu v souboru Hradišťan. Později tancuje v souboru Josefa Vycpálka a v pražském Slováckém krúžku, v němž jsou Hudečkovi činní dodnes.

Po příchodu do Prahy studovala Vysokou školu pedagogickou při Univerzitě Karlově. Svůj talent rozvíjela pod vedením sochaře Karla Lidického a malíře, grafika Cyrila Boudy. Pedagogické vzdělání v životě bohatě zúročila; s manželem vedli po čtyři desítky let keramické kroužky. Věnovala se i výtvarným kurzům, kam docházely děti s rodiči i prarodiči, pojímala je podle Komenského „školy hrou“. V rozhovoru pro iForum, časopis Univerzity Karlovy, před lety doporučovala setkávání několika generací při společné tvorbě: „Když tatínek dělá totéž, co jeho dítě a dítě zase vidí tatínka, jak je, nebo není šikovný, povídají si o tom a hecují se, je to něco nevídaného a úžasného.“ Stejnou zkušenost ostatně zažívala i ve vlastní rodině. Dcera Veronika a syn Dominik byli od malička s rodiči, když tvořili, a velmi záhy začali projevovat vlastní výtvarné nadání.

V Říčanech Hudečkovi zakotvili v sedmdesátých letech. Vyjížděli odsud za prací do hlavního města a do Břeclavi, kde v pecích Poštorenských keramických závodů jejich díla dostávala výsledný tvar. Plynoucí léta jim neubírají na činorodosti. Stále tvůrčí, aktivní v řadě uměleckých sdružení, obklopeni přáteli. Olga Hudečková přemýšlí nad tím, že v životě, který byl i pořádně těžký, měli štěstí na dobré lidi. Podotýká, že přátele si člověk musí hledat a také si je pěstovat.

Ukázky z její tvorby i z prací jejího muže si můžete prohlédnout příští rok ve výstavní síni Atrium v Praze na Žižkově.

Renata Skalošová

Manželé Hudečkovi léta spolupracovali i s Choreou Bohemicou. Jejich dcera Veronika (1964–1980) v souboru tancovala a České legendy, ve kterých účinkovala, ji inspirovaly k cyklu linorytů, jenž věnovala souboru. Na obrázku novoročenka České Vánoce.