Pajehličník přeslenatý

Letošní rok začneme velkou zvláštností, kuriozitou mezi jehličnatými dřevinami. Pajehličník je jediným druhem celé čeledi. Přirozeně roste v jediné oblasti na světě. Jeho typ „jehličí“ nemá žádný jiný strom a navíc je živoucí fosilií.

Pajehličníky rostly již ve druhohorách za dob dinosaurů. Jako zkameněliny je známe z území Evropy, Asie i Severní Ameriky. Dnes se na Zemi vyskytuje pouze pajehličník přeslenatý, a to jen v japonských horských lesích na ostrovech Honšú a Šikoku.

V Japonsku je pajehličník pěstován již dlouho. Nejstarší známý strom roste v budhistickém klášteře Jingo-ji v prefektuře Kyoto, kde byl uctíván již v roce 1310. Do Evropy se pajehličník dostal až v polovině 19. stol. a záhy, roku 1859, byl vysazen v Čechách v Nových Hradech.

Strom kuželovitého tvaru roste velmi pomalu a dosahuje výšky až 30 metrů. Hnědo-oranžová borka je v mládí hladká, později se odlupuje vdlouhých pruzích.

Deset až třicet měkkých stálezelených jehlic vyrůstá každoročně z vrcholu větévek. Jsou paprskovitě rozloženy do všech stran jako rozevřený deštník (odtud anglické jméno japanese umbrella pine). Jehlice bývají 5 až 12 cm dlouhé a mají  podélný žlábek, opadávají po 2 až 3 letech. Vývojový původ zvláštních jehlic vysvětlují dvě teorie. Buď vznikly splynutím dvou jehlic, nebo se jedná o útvar odvozený od stonku, který nahrazuje list. Pravé listy má pajehličník redukované do drobných šupinek na větévkách.

Samčí i samičí šištice vyrůstají na jednom stromě. Vzpřímené vejčité šišky, velké kolem 10 cm, dozrávají druhým rokem. Kolem dokola hnědých zploštělých semen je blanité křídlo.