Petr Auředník: Smyčec může být opravdový kus umění

Petr Auředník patří mezi naše nejznámější výrobce a restaurátory smyčců. Jeho dlouholetým zákazníkem je třeba český houslový virtuóz Pavel Šporcl. Zároveň žije v Říčanech, kde aktivně působí v občanském sdružení Sousedé 2009. Jaké aktivity v současné době řeší? A jaké má politické plány?

Jste předsedou občanského sdružení v Srnčí ulici v Říčanech, v lokalitě Na Vysoké. V rámci vašich aktivit jste například vybudovali na vlastní náklady novou silnici a předáte ji následně městu. Jak bylo náročné zorganizovat celý tento projekt?

Vybudování silnice tak, aby splňovala veškeré normy dané zákonem, bylo časově velmi náročné. Podílelo se na něm více lidí, členů našeho občanského sdružení Sousedé 2009, kterým patří velké díky! Velice složité bylo také přesvědčit naše sousedy, aby nám se silnicí pomohli finančně. Nakonec přispělo asi 50 občanů, kterým patří také naše poděkování.

Vaše sdružení je důkazem, že lze něco vytvořit i bez pomoci města. Jak pohlížíte na to, že se občané mají podílet na budování městské infrastruktury?

Nejprve jsem ze situace, kdy si občan platí kromě daní, poplatků a podobně, i infrastrukturu, nebyl pochopitelně vůbec nadšený. Nakonec ale převládlo nadšení pro dobrou věc a výsledek rozhodně stojí za to. Velký rozdíl je také ve vnímání majetku, na který si občané přispívají. Domnívám se, že jim pak na takovém více záleží, brání si ho před poničením a dělá jim větší radost.

Jaké má podle vás tato lokalita pozitiva a co Vás zde naopak nejvíce trápí?

Naše lokalita je stále ještě vnímána jako komunitní. Lidé si zde hodně pomáhají, navzájem se znají. Pořádáme i různé společné akce a brigády. V současné době nás asi nejvíce trápí malá kapacita příjezdových komunikací a rozestavěná věznice, na kterou není vůbec pěkný pohled. Vzhledem k počtu dětí bychom zde rádi měli i dětské hřiště. Chtěli jsme si dokonce takové vybudovat sami, ale nepodařilo se nám získat vhodný pozemek.

V Říčanech dochází již několik let k velkému stavebnímu boomu, přestože současné vedení města se z důvodu nedostatečné infrastruktury snaží výstavbu zdravě omezit. Jak hledíte na to, že se město výrazně rozšiřuje právě v této lokalitě?

Snahu města o regulaci masové výstavby plně podporuji! To, že se i v oblasti Na Vysoké město rozšiřuje, by mi zásadně nevadilo, ale domnívám se, že bylo ze strany stavebního úřadu povoleno mnoho projektů, které nezapadají do krajinného rázu oblasti. Nedostatečná kapacita infrastruktury pak nebyla vůbec brána v patrnosti a celá oblast tím nenávratně utrpěla. Toto by se mělo zásadně změnit.

Angažujete se v Říčanech i v jiných sdruženích nebo volnočasových uskupeních?

V současné době se angažuji i ve volebním sdružení Klidné město. Dle mého názoru prodělaly Říčany pod vedením Klidného města největší vývoj v postkomunistické historii obce. Chtěl bych proto pomoci v dalším pozitivním rozvoji Říčan a budu tedy za Klidné město kandidovat do zastupitelstva v nadcházejících volbách.

Vaší profesí je výroba a restaurování smyčců, patříte mezi špičku ve svém oboru. Jak jste se k této neobvyklé práci dostal a co je na ní nejhezčí?

K výrobě a restaurování smyčců jsem se dostal přes svého známého, který se tímto již desítky let živí. Přišlo mi to jako velice zajímavé řemeslo. Dnes se mu věnuji již téměř dvacet let a musím konstatovat, že mě má práce baví čím dál tím víc. Nejvíce mě na mém povolání láká to, že je zde stále prostor ke zlepšení a že smyčec může být opravdový kus umění, když víte jak na to!

Z jakých materiálů se mistrovský smyčec obvykle vyrábí a jak se mohou jednotlivé smyčce kvalitou i cenou lišit?

Mistrovský smyčec se vyrábí obvykle z přírodních materiálů. Jedná se především o vzácné dřevo z Amazonského deštného pralesa, zvaném fernambuk. Dále se používá ebenové dřevo, stříbro, zlato, koňské žíně atd. Každý smyčec z mého ateliéru je originál. Cenově se liší poměrně významně s ohledem na použitý materiál, typ smyčce a konkrétní specifikaci od zákazníka.

Kdo ze známých umělců patří mezi vaše zákazníky a jak často je potřeba u těchto profesionálů smyčec opravovat?

Nejznámějším umělcem, který již 10 let hraje výhradně na smyčce mnou postavené, je Pavel Šporcl. Působím hodně také ve Španělsku, kde například koncertní mistr španělské filharmonie pan Mauro Rossi hraje také na smyčec ode mne. Dále na něj hrají přední umělci v Norsku, Finsku, Anglii atd. Na smyčci je třeba pravidelně měnit koňské žíně. A často záleží především na intenzitě hraní. U profesionálů je to průměrně jedenkrát za půl roku.

Jaký nejdražší nástroj prošel opravou pod vašima rukama?

K nejdražším smyčcům, které jsem restauroval, patřil např. smyčec z dílny francouzského mistra smyčcaře jménem Eugéne Sartory (1871-1946). Jeho cena se pohybuje kolem 20 tisíc EUR. Byl to opravdu krásný kousek, na kterém jsem restauroval téměř vše a naštěstí dodnes je s ním zákazník velice spokojen.

Umíte i hrát na nějaký smyčcový nástroj?

Na žádný smyčcový nástroj hrát neumím. Bohužel jsem se k tomu již nedostal. Soustředil jsem se na konstrukci a restaurování smyčců. Ale mám své metody, jak kvalitu smyčce poznám a to i bez toho, abych s ním fyzicky hrál na hudební nástroj. Na důkladnější test pak vždy zavolám některému ze známých muzikantů a ten mi smyčec otestuje. Zajisté lépe, než bych to dokázal já, i kdybych býval hru na nástroj studoval.

Máte ve své dílně i nějakého pomocníka nebo tvoříte sám?

Momentálně tvořím sám, ale nevylučuji, že budu výhledově nějakého učedníka na výpomoc potřebovat.

Podobná řemesla se většinou dědí z generace na generaci. Máte již své následovníky, kteří se o vaši práci zajímají a dílnu by po vás jednou rády převzaly?

Mám dvě děti. Staršímu synovi je dnes něco přes 4 roky a už mi chodí do ateliéru „pomáhat“. Doufám tedy, že ho to třeba jednou zaujme i přes to, že nejsem zastáncem donucování dětí při výběru své budoucí profese. Navíc ve světě jsou i uznávané smyčcařky, tak třeba nás jednou překvapí mladší dcerka Eliška.

Autorka: Adéla Michalová