Počtvrté mistrem světa v běhu do vrchu veteránů.

Na jaře tohoto roku jsem se rozhodl, že zúčastním letošního 17. mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu. Při rozhodování hrála důležitou úlohu skutečnost, že mistrovství se koná relativně nedaleko, na Slovensku v Bílých Karpatech. V minulosti jsem se již několikrát mistrovství zúčastnil a z těchto účastí jsem vytěžil 3 mistrovské tituly. Ale poslední roky jsem byl vždy v době konání mistrovství zraněný.

Běžeckou přípravu jsem k mistrovství směřoval již od jara. Sice jsem se zúčastňoval obvyklých běžeckých závodů, ale v přípravě jsem se více zaměřil na trénink kopců. Běhal jsem závody do vrchů v Praze a okolí, což jsou kratší kopce ale také některé závody seriálu Českého běžeckého poháru. Uspěl jsem na mistrovství České republiky, které se konalo v červnu na šumavském Zadově. V přípravě jsem si musel dávat pozor, abych neskončil jako minulé roky s nějakým zraněním.

Mistrovství světa se konalo Na Slovensku v městečku Pruské a vybíhalo se na vrch Vršatec, ke zřícenině stejnojmenného hradu. Délka závodu byla 9,6 km, převýšení 600m.

Do místa konání jsem přijel už ve čtvrtek, abych se aklimatizoval a zjistil všechny důležité informace jednak ohledně trati a také o vlastní organizaci. V pátek jsem se rozcvičoval před závodem a prohlédl si část trati. Z informací od organizátorů a vlastní prohlídky trati jsem zjistil, že trať není nijak extrémně náročná, nejsou na ní žádná dlouhá strmá stoupání, kromě posledního úseku 500 m před cílem, vedená je částečně po asfaltu, v lesních partiích a po loukách. Tento profil mi vyhovoval. Ale celou noc před vlastním závodem pršelo, takže trať se stala mnohem náročnější, s měkkým a klouzavým povrchem.

Veteránská mistrovství jsou rozdělena podle věku závodníků do kategorií po pěti letech. Já patřím už do kategorie 60 - 64 let. Start naší kategorie byl společný s věkově nižší kategorií (55 - 59 let).

V sobotu 2. září v poledne nás startovní výstřel poslal do bojů o medaile. Držel jsem se v popředí závodu, abych měl přehled o případných soupeřích. Během prvních kilometrů jsme se čtyřčlenná skupinka vzdálila ostatním soupeřům. Ve skupince byli tři běžci kategorie V55 a já z té starší. V dalším průběhu, asi na čtvrtém kilometru, se skupinka rozdělila, první dva (Polák a Ital) mi odběhli a já běžel spolu s Angličanem. Ve vedení jsme se střídali, tak jak komu vyhovoval profil tratě. Společně jsme doběhli až 500 m před cíl, kde začalo ostré asi 200 m stoupání šikmo strání. Kdo někdy běžel Velkou Kunratickou, tak jsem toto stoupání přirovnal ke dvěma „Hrádkům“. Tam již jsem neměl tolik sil, abych se udržel spoluběžce, zde mi odběhl. Po výběhu, lépe řečeno výlezu na silnici následovalo již jen 300 m do cíle. To jsem již věděl, že přede mnou jsou jen běžci z nižší kategorie, a v klidu jsem do cíle doběhl a ve své věkové kategorii jsem zvítězil (čas 44:26) a stal se mistrem světa. Za mnou v kategorii doběhl závodník z Irska (45:40), třetí byl Němec (45:42).

Slavnostní vyhlašování výsledků probíhalo v městečku Pruské v Pastoračním centru. Každému vítězi hrála státní hymna. Kromě individuálního titulu jsme ještě společně s kolegou Františkem Kolínkem obsadili druhé místo v soutěži týmů.

Závodu se zúčastnilo 22 zemí v jednotlivých kategoriích přes 600 závodníků. Mezi startujícími se v žádném případě neztratili závodníci z České republiky a získali 3 zlaté medaile, 8 stříbrných a 7 bronzových. Individuální medaile byla ale pouze jedna. Česká republika měla též druhou nejvyšší účast. Spolu s Nory, Slováky, Italy a Němci získali nejvíce běžeckých úspěchů.

Opět jsem se přesvědčil, že na běhání je v okolí Říčan ideální prostředí, lesy, mírně zvlněný terén. A je vidět, že i na závody do vrchu se dá v těchto podmínkách natrénovat.

Miloš Smrčka, člen Běžeckého klubu Říčany

Foto: J. Smrčková