Pomerančovník

Citrus sinensis

V létě opět zamíříme k jihu. Podíváme se na strom, který říčanští potkávají v oblasti kolem Středozemního moře a jehož plody jsou součástí naší každodennosti.

Všechny rozmanité druhy citrusů pocházejí z jihovýchodní Asie nebo ostrovů mezi Asií a Austrálií. Výjimku tvoří pouze grapefruit, který je původní na ostrově Barbados v Karibském moři.

Většina světové produkce citrusů připadá na pomeranče. Pomerančovník je pěstován a šlechtěn několik tisíc let, ve volné přírodě už ho nepotkáme. Původně se zřejmě vyskytoval kolem hranic Číny a Vietnamu. V 15. století byl dovezen do Evropy a posléze do Ameriky. Dnes se masově pěstuje v subtropických oblastech celého světa.

Stálezelený strom dorůstá výšky 5 až 10 metrů. Dožívá se až 100 let, ale v sadech jsou stromy vyměňovány po 30 letech. Nové stromky se tam pěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, plodí pak již po 5 letech. Větve jsou v mládí trnité, tmavě zelené listy mají podlouhle vejčitý tvar. Čistě bílé květy nádherně a silně voní, jsou opylovány hmyzem.

Plod je zvláštní typ bobule. Oplodí - pomerančová kůra - obsahuje množství vonných silic. Pod ním je bílé houbovité pletivo a následuje šťavnatá dužnina. V každém oddílu dužniny je jedno nebo více semen. U šlechtěných odrůd semena chybí.

Pěstované pomerančovníky se dělí podle vlastností plodů na 3 skupiny. V každé skupině je vyšlechtěno množství variet, které známe i z našich obchodů.

Žlutomasé pomeranče s tenčí slupkou a žlutooranžovou dužinou. Krvavé pomeranče s kůrou i dužninou zbarvenou do červena. Pupečné pomeranče mají uvnitř plodu, na protější straně než je stopka, množství malých prorostlých dílků. Ty jsou základem druhého vrostlého plodu. Takto zmutovaný pomerančovník byl objeven roku 1820. Protože neměl semena, stal se atraktivním a dodnes je rozmnožován pomocí roubů.

Využití pomerančovníku je rozmanité. Plody se konzumují přímo, vyrábí se z nich džusy, marmelády atd. Pomerančová kůra se uplatňuje ve farmacii, potravinářství, parfumerii atd. Z květů se lisuje vonný olej.

Jakub Halaš