Poselství „Malého prince“ se i nyní naplňuje

2. 5. 2020

Názor Eva Malířová

 

„Co je důležité, je očím neviditelné… správně vidíme jen srdcem… navždy jsme odpovědni za to, co jsme k sobě připoutali,“ těmito slovy učí liška Malého prince moudrosti v knize, kterou věnoval Antoine de Saint-Exupéry svému dospělému příteli. Udělal dobře, že ji nevěnoval dětem. I já jsem tuto knížku v krásném obalu s malůvkou Malého prince s šavličkou dostala asi v devíti letech. Líbila se mi na první pohled, začala jsem ji číst, ale nedočetla jsem ji. Nerozuměla jsem jí. Uplynulo více jak 35 let a tato knížka mi při stěhování knihovny vypadla přímo do klína, začala jsem ji číst a při otáčení stránek na mne vypadávaly vylisované čtyřlístky. Dojalo mě to, připomnělo mi to mé dětství, kdy jsem čtyřlístky sbírala pro štěstí mamince a ostatní sobě zakládala právě do Malého prince. Tentokrát jsem ji dočetla jedním dechem, už jsem byla schopna vše pochopit. Od té doby mě Malý princ a jeho příběh provází každou situací. A proč vám o tom vyprávím zrovna v této době, kdy je nám předkládán stále dokola boj se „zákeřným“ korona virem? Mám jiný náhled na tento vir…

Žijeme na Zemi, kde stále ještě rozlišujeme dobro a zlo. Vše se děje z nějakého důvodu, nic ale není jen dobré nebo jen zlé. Vše zdánlivě zlé obsahuje i dobro. Našim očím neviditelný vir (není důležité, jak vznikl, prostě tu je) dokázal to, co dosud na světě nikdo. Aby lidé na celé zeměkouli v jednu chvíli řešili stejnou situaci – záchranu vlastního života. Fauna a flóra ale žije naopak klidně dál a lépe, protože člověk se nyní ze strachu o vlastní život izoloval.

V účetnictví porovnáváme strany Má dáti a Dal, pokud není rovnost, buď nám někdo dluží nebo dlužíme my. Toto účtování mezi braním a dáváním člověka vůči Zemi, člověku druhému i vůči sobě samému se nyní děje na celé planetě. Je to spravedlivé účtování. Člověk je už moc dlouho dlužen Zemi, dosud jen bral, pro sebe drancoval a využíval, nic Zemi nedával. Pro svůj blahobyt čím dál více zadržuje i tolik potřebný koloběh vody svými uzavřenými bazény. Je rovnováha mezi potřebným a nepotřebným? Bohužel, i zvrácené hodnoty v podobě sexismu, záměrného omamování svých těl drogami a alkoholem, násilí a brutality ve filmech, klipech a počítačových hrách zahlcují svět. A tzv. „lepší společnost“? Kdo má lepší značku mobilu, hodinek, auta, oblečení, je lepší než ten, kdo toto nemá? Kdo má více titulů před a za jménem je lepší a váženější, než ten bez titulů?  Kdo má díky plastickým operacím zcela vyhlazenou pleť bez vrásek a mimiky je krásnější, než obyčejný člověk s tváří plnou vrásek, s otisky prožitého života, který chodí na nákupy pěšky jen s malou taškou? V takové společnosti lidé (už se takto hodnotí i malé děti ve školkách a školách) vše hodnotí pouze očima, ale důležité hodnoty pro život jim unikají. Většinou naopak člověk skromný, bez velkého majetku (jsou výjimky i mezi majetnými), žijící nenápadně, má srdce a vnímání hodnot na správném místě, bývá úspěšný a šikovný, a proto nemá potřebu se chvástat a ohánět se tím, čím je nebo co všechno vlastní. A trávení dovolené? Potřebujeme létat na dovolenou každý rok na druhý konec světa, přitom jsme ještě neviděli naši krásnou zemi? A co další pokolení? Vychováváme správně své děti do života, učíme je samostatnosti, odpovědnosti za svá rozhodnutí, poctivosti, ohleduplnosti, úctě ke všemu a ke všem? Vážíme si práce učitelů nebo s nimi naopak i bojujeme a hájíme námi špatně vychované a neslušně se chovající děti? Je hodně dalších témat, o kterých by se dalo psát na celé další stránky…

Koronavir nepřišel ničit na Zemi, přišel léčit lidstvo, přišel měnit vědomí člověka. Vybral si plíce člověka, jeho dech. Prvním nádechem život začíná, posledním výdechem pozemský život končí. Lidé nemocní virem se dusí, ale nyní se přidušují i všichni, kteří nosí povinně roušky. Jak krásné je se naplno nadechnout bez roušky… Kdo se někdy dusil, ví, jaký je to zázrak chytit znovu dech. Přitom ho všichni považují za samozřejmost. Všichni zde na Zemi dýcháme jeden vzduch, všichni stejně cítíme sílu všech živlů, proto každý člověk nese odpovědnost za tuto planetu Zemi, místo, kde nám byla dána možnost žít.  Vir nás svou přítomností učí pokoře, dal nám příležitost zastavit se, odpočinout si od zrychleného stresujícího způsobu žití kvůli stávající komunikační technice. Kvůli ní jsme nuceni stihnout mnohokrát více, než ještě před pár lety. Dobrá je i karanténa – dala nám možnost nahlédnout do jiných prožitků během volnějších dnů, máme čas si uvědomit, co je důležité a co ne, co potřebujeme a nepotřebujeme, čeho je třeba si vážit a co je třeba navždy v našich životech opustit. Co chceme žít dál a co už ne. Čistí se díky němu celá planeta, vztahy mezi lidmi v rodinách, firmách, pracovištích, mezi státy, mezi politiky, v jednotlivých církvích a vyznáních víry. Co je dobré a potřebné, obstojí a zůstane, co je nefunkční a nepotřebné, postupně zanikne.

Kdo si toto vše už uvědomil nebo je schopen nyní si uvědomit, strach z viru již nepociťuje. Zvláštní je, že se nikdy nebojíme sami sebe, přitom si svými rozhodnutími buď ubližujeme nebo pomáháme k lepšímu životu. Krize, těžkosti a bolest nás vždy posunují k lepšímu bytí. Celý svět hledá vakcínu proti tomuto viru. I když bude nalezena, lidstvu to nepomůže, pokud nezmění priority svých hodnot, způsob žití. Objeví se nová nemoc. Lidé považují nemoci za zlé, ale je to naopak. Nemoc k nám přichází vždy, když přestaneme delší dobu žít v rovnováze. Kdo onemocněl rakovinou, už toto ví. Většina těchto lidí přehodnotila své potřeby, svůj způsob života. Pokud jakoukoliv nemoc přijmeme jako dar k zastavení se, jako důsledek svých nesprávných rozhodnutí a hodnocení situací, je největší pravděpodobnost, že se uzdravíme. Pokud nic v sobě neměníme, nelze se uzdravit. To dokazuje i spousta chronických onemocnění na celé planetě např. v podobě cukrovky a alergií.

Možná už brzy nebude potřeba žádné vakcíny ani léků pro posílení imunity, k odolnosti proti nemocem je ale potřeba zásadně změnit způsob svého života a vnímání. Nyní nastává pro každého člověka na Zemi jedinečná šance změnit priority hodnot, plně převzít odpovědnost za své zdraví, za svůj imunitní systém. K tomu stačí začít žít poctivě a pravdivě, v rovnováze vůči všemu a všem = v souladu s přírodou, rozlišit potřebné od nepotřebného, žít skromněji, rovnoměrně si rozvrhnout čas pro práci a odpočinek, trávit smysluplně volný čas, dostatečně spát a díky tomu regenerovat, spoléhat se sami na sebe, rozvíjet své schopnosti, přestat žít na úkor druhých, začít smysluplně tvořit, chovat se k druhým tak, jak chci, aby se druzí chovali ke mně. Znám poměrně dost lidí, kteří už dávno takto žijí, a těší mě to. Když tak ale učiní každý, můžeme všichni začít žít nový lepší život na této překrásné modré planetě, bez smrtelných nemocí a virů… Nebude jich díky našemu zdravému vědomí už potřeba.

A kdo z vás se ještě trápí úmrtím milovaného člověka, možná k vám tento zesnulý promlouvá jako Malý princ ke svému příteli na poušti, když se rozhodne odejít ze Země zpět na svou planetku za svou růží, protože je za ni zodpovědný: „Přeci bys neplakal pro mou schránku, až se někdy v noci podíváš na hvězdy, já budu na jedné z nich bydlit a budu se na tebe smát.“

Neděle velikonoční 2020                                             S láskou Eva Malířová

 

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2020 Všechna práva vyhrazena