Příroda Říčanska

29. 8. 2020

Lesy, smrk
a lýkožrout

Téma kůrovce dnes rezonuje napříč médii. V posledních letech jsou postiženy lesy v celé republice, téměř všude se objevují mrtvé stromy a posléze mýtiny. Proč malý brouček mění tvář krajiny?

Přirozené lesy, které se vyvíjely po konci doby ledové, ovlivňoval člověk už od pravěku. Na Říčansku zřejmě nastaly změny ve skladbě lesa kolem přelomu letopočtu, kdy se u Říčanského potoka rozkládalo sídliště s pecemi na tavení železa. Ustupoval žádaný dub ve prospěch habru, který rychle zmlazuje, a tak se víc rozrůstal.

K výrazné změně došlo s nástupem středověku. Odlesňováním kolem Říčan vznikala pole a louky. Tlak na lesy byl v dalších staletích čím dál intenzivnější. V 18. století se již lesy nedokázaly samy obnovovat. Proto Marie Terezie vydala lesní řád, kde mj. zakázala pást dobytek, hrabat stelivo, nařídila povinnost obnovy lesa zanecháním semenných stromů, atd.

Od 19. století nastala další změna. Z ekonomických důvodů se v Čechách začal předpěstovávat a vysazovat smrk ztepilý (Picea abies). V lesích postupně nahradil většinu původních dřevin. Smrk ale preferuje nižší teploty, proto původně roste hlavně v horských oblastech. Má mělké kořeny, a proto je citlivý na sucho.

Smrky přirozeně doprovází brouk lýkožrout smrkový (Ips typographus). Dospělec měří asi 4 mm a má černohnědé krovky. V našich polohách se vyvíjí dvě generace ročně, ale v teplých a suchých letech to jsou tři, výjimečně čtyři generace. Samec sedí na kmenu a pomocí feromonu láká samice (tento princip využívá člověk ve feromonových lapačích). Samice po spáření naklade vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které asi 4 týdny hodují na lýku. Vyhlodávají kolmo na mateční chodbu larvové chodbičky, tím vzniká typický obrazec v kůře. Poté se na týden zakuklí. Čerstvě vylíhnutí brouci žerou lýko asi 2 týdny a pak se rozmnožují.

Lýkožrout je hrozbou jen pro slabé a nemocné stromy. Smrk se přirozeně brání tak, že brouka, zavrtaného do kůry, zalije pryskyřicí. Suchem oslabené stromy ale pryskyřici neroní a neubrání se.

Jediným řešením v obnově našich lesů je návrat k přirozenější druhové skladbě dřevin. Umělé smrkové monokultury zkrátka v současných klimatických podmínkách nepřežijí.

Na mýtinách v Říčanském lese se dnes vysazují z větší části listnáče, hlavně duby, habry a javory. Z přirozených výmladků se rozsazuje jedle. Jako doplněk smíšeného lesa je dosazován modřín, smrk a douglaska. Smíšený a ve výhledu různověký les se tak ubrání většině kalamit.

Další proměny krajiny můžete aktivně objevovat na probíhající výstavě v Muzeu Říčany.

 

                                                                    Jakub Halaš

 

 

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2020 Všechna práva vyhrazena