Příroda Říčanska

2. 10. 2022

Pavouci a babí léto

Charles Darwin si 31. října 1832, během plavby na lodi Beagle, zapsal: „Krásný den, ale vítr stále vane proti nám. Večer byla všechna lana potažena a lemována pavoučími vlákny. Chytil jsem několik pavoučích vzduchoplavců, kteří museli urazit nejméně 60 mil. Jak nevysvětlitelná je příčina, která přiměje tento malý hmyz, objevující se nyní na obou polokoulích, podnikat své vzdušné výlety.“

Podobnou hádanku řeší i Jan Evangelista Purkyně v časopise Živa, kde roku 1860 píše „o pavoucích tak zvané babí léto předoucích“. Označení „babileták“ používá pro „různé větroplavce podzimní“ a poukazuje na to, že létá řada druhů pavouků. Ale zakončuje: „Účelu této větroplavby dosud neznáme. Nejspíše je to stěhování pavouků z vlhka do sucha, čili z letních bytů do zimních.“

Dnes už jsou tajemství vzdušného cestování pavouků odhalena, ale stále se objevují zajímavé novinky. Pavoučí život začíná v kokonu. Z vajíček se líhnou larvy. Ty se poté, co stráví vaječný žloutek, vyvinou v nymfy. Nymfy už vypadají jako miniaturní pavoučci a vylézají z kokonu. Některé druhy pavouků své mladé dokonce krmí. Jak rostou, musejí nymfy během dalšího života několikrát svlékat svoji pevnou vnější kostru (kutikulu).

Většina našich pavouků se rozmnožuje na jaře. Během léta a na podzim se pak malí pavoučci snaží osídlit nová území. K šíření často využívají pavučinová vlákna. Téměř třetina našich druhů pavouků je tak drobných, že mohou na vlákně létat i v dospělosti.

Tito pavouci tak nemusí létat jen na podzim, ale létají s výjimkou zimy prakticky celoročně. Každý let začíná startem. Pavouk vyleze na vyvýšené místo, zvedne se na nohách, jako by se zvedal na špičky, a vztyčí zadeček. Ze snovacích bradavek vypustí do vzduchu vlákno i více vláken a nechá se odnést. Nezdařených nebo krátkých letů bývá dost, proto je na podzim ve vegetaci mnoho pavoučích vláken. Rosa a nízké podzimní slunce je dobře zviditelňují. To, že pavouci využívají sílu větru a stoupavých proudů, je poměrně známá skutečnost. Nedávné výzkumy ale odhalily, že pavouci dokážou létat i v úplném bezvětří. Je to způsobeno tím, že v atmosféře existuje trvalý gradient elektrického potenciálu mezi záporně nabitým zemským povrchem a kladně nabitou atmosférou. Když je vlákno nabito záporně, zemský povrch ho odpuzuje a tato síla stačí k odlepení pavouka od země. Intenzitu elektrického pole, která se například před bouřkou zvyšuje, dokážou pavouci určit pomocí smyslových chloupků na nohou.

Pavouci tedy k létání využívají kombinaci obou jevů. Přesto nemohou ovlivnit, kam je vzdušné proudy zanesou. Zaznamenáni byli až ve výšce 5 km nebo uprostřed oceánu.

Jakub Halaš

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2022 Všechna práva vyhrazena