Příroda Říčanska

Biouhelz větví ovocnýchstromů

Zimní měsíce jsou správnou chvílí na prořezání jabloní v říčanských zahradách. Stromy v době vegetačního klidu zásah dobře snášejí. Řezem, kdy prosvětlíme korunu, odstraníme výhony (vlky) a poškozené větve, podpoříme dobrou úrodu jablek v nastávající sezoně. Ořezané větve se většinou pálí, nebo odvážejí do sběrného dvora do bioodpadu. Ale je tu ještě jedna zajímavá možnost – vyrobit biouhel. Když ho následně zapracujeme do půdy na zahradě, pomůžeme tím jednak zlepšit její schopnost zadržovat vodu i živiny, jednak alespoň trochu snížíme naši uhlíkovou stopu. Proč o tom uvažovat? Klima se mění, protože lidstvo produkuje obrovské množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého (CO2). Rostoucí koncentrace CO2 je důsledkem pálení uhlíku, který se uložil v tělech prehistorických organismů a miliony let byl uschován v zemi ve formě fosilních paliv jako ropa, plyn a uhlí. Předcházení změně klimatu se řeší i na mezinárodní úrovni. Podle Pařížské dohody z roku 2015 se státy zavázaly udržet oteplení planety pod 2 °C a zároveň se snažit nepřekročit hranici 1,5 °C. V rámci Zelené dohody pro Evropu je cílem dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Od úvah, jak dostat již lidmi uvolněný uhlík z atmosféry, se přechází k testování, ale jsme zcela na začátku. Jedna z metod je zachycení CO2 z ovzduší a jeho ukládání do vytěžených ropných ložisek. My můžeme alespoň v malém ukládat uhlík, ne jeho plynný oxid, ale skutečný uhlík. Dřevo je totiž tvořeno z velké části uhlíkem. Pokud nenecháme dřevo shořet na popel, ale vystavíme ho vysoké teplotě

a včas uhasíme, vznikne dřevěné uhlí – černá porézní hmota tvořená uhlíkem bez hořlavých organických látek. Uhlu vyráběnému jako přísada do půdy se říká biouhel. Uhel má velké množství mikroskopických pórů, které absorbují sloučeniny využívané organismy jako živiny. V půdě osídlí živinami „nasáklý“ uhel bakterie, houby a další půdní mikroorganismy, díky kterým jsou tyto látky snadněji dostupné rostlinám. Samotný uhlík, tvořící strukturu uhlu, zůstane netknutý až tisíce let. Obohacování půdy uhlem bylo známé i u nás. Nejstarší doklady přidávání uhle do půdy pochází z Amazonie. Původní indiánské civilizace tam proměňovaly neúrodnou pralesní půdu v černou a pro zemědělství vhodnou půdu zvanou terra preta. Naše ořezané větve proměníme na uhel buď dovedným pálením a hašením v obyčejném ohništi, nebo za pomoci různých, nejčastěji kónických plechových nádob. Více na webu muzea v sekci „Píšeme pro vás“. Dnes se produkcí biouhlu a výzkumem aplikace do půd věnuje řada vědeckých týmů a firem u nás i ve světě. Na rozdíl od zachytávání CO2 ze vzduchu je produkce uhlu jednoduchá a nenákladná. Kromě pozitivního vlivu na klima má i bezprostřední místní užitek.

Jakub Halaš