Ptačí zob obecný

V Říčanech se zdá, že ptačí zob byl pojmenován mylně. Ptáci o něj v zimě nejeví zájem a černé bobule přehlížejí. Ovšem v přírodě, kde nikdo nedosypává krmítka, si na něm ptáci rádi pochutnají.

Většina z asi padesáti druhů ptačích zobů pochází z Asie a Austrálie. V Evropě se vyskytuje pouze jeden původní druh, a to ptačí zob obecný. V Americe nerostl žádný zástupce, ale dnes je tam zdomácnělý právě ptačí zob obecný. Celkově je přirozeně rozšířen ve střední a jižní Evropě, dále až po Kavkaz.

U nás je zastoupen hlavně v teplejších oblastech, kde obývá listnaté lesy, křovinaté pásy nebo okraje lužních lesů.

Hustě větvený keř s šedavými větvemi dorůstá výšky kolem 3 m. Kožovité listy s hladkým okrajem jsou v našich podmínkách opadavé, v jižních oblastech poloopadavé - částečně vytrvávají přes zimu. Bílé květy jsou až nepříjemně silně aromatické.

Černé, lesklé bobule s fialovou dužninou ukrývají 2 podlouhlá, hnědofialová semena. Trpké plody jsou nejedlé, pro člověka mírně jedovaté. V zastíněných místech ptačí zob málo kvete a šíří se kořenovými výmladky.

Ptačí zob obecný je ideální dřevinou do živých plotů. Na obrázku je plot MŠ U Slunečních hodin. Dobře snáší zastřihování a tvarování. Vyšlechtěny jsou i stálezelené kultivary.

Pevné a tvrdé dřevo se dříve používalo v řezbářství. Šťávou z plodů se dříve přibarvovalo víno, také se s ní barvily látky na fialovo.

Jakub Halaš