Reakce na článek Kdo je větší vandal?

pan Václav Macinauer

Kdo je větší vandal?

Pod tímto názvem byl v lednovém čísle příspěvek Heleny Kulišťákové, který byl směřován výhradně  na mou maličkost.

Kulišťáková fundovaně líčí, jak k mému napadení J. J. došlo, ačkoliv u toho nebyla. Skutečnost je však velmi odlišná. Jirsákovi jsem v průjezdu vozovkou nebránil, stál jsem na trávě mimo vozovku, a když okolo mě projížděl, tak jsem mu jemně klepl prsty do bočního okénka a křikl jsem “kudy to jezdíš?“. Zdůrazňuji, že si nepletu pěst s prsty. Reagoval jako typický cholerik. Podle mého by se měl léčit. Obávám se také, že Kulišťáková při psaní svého příspěvku nebyla zcela při smyslech, když napsala, že při výjezdu od nemovitosti Jirsákových není směrem k Lesní ulici žádná zákazová DZ. Kouká na ni totiž z okna a je tam od nepaměti. Problém je v tom, že někteří řidiči na takové DZ lidově řečeno prdí. J. Jirsák mezi ně patří. I na začátku Lesní ulice od Černokostelecké je DZ “slepá ulice”, to normálnímu řidiči něco říká. V místě dnešních sloupků ve směru od Černokostelecké byla též od nepaměti DZ “zákaz vjezdu”. Odstranila se jako zbytečná po instalaci sloupků.

Dovolím si teď Kulišťákovou poučit o účelu zákazu vjezdu a sloupků samotných. Ten vjezd je zakázán proto, že cesta mezi lesním porostem kouskem přetíná lesní pozemek a dále je vedena jako zeleň, ne tedy proto, že to nějaký Václav Macinauer chce. Ostatně, ty zákazové značky, o kterých mluvím, tam byly již před rokem 1983, kdy jsem se do Říčan přestěhoval. No a ty sloupky jsou tam právě pro ty, kteří zákazy  vjezdu ignorují (třeba pro Jirsáka). Z téhož důvodu jsou i sloupky zamezující průjezdu do Zelené ulice. Nejsem si ovšem jistý, zda Kulišťáková toto poučení pochopí.

Nakonec k tomu mému “parkování v lese”. Slepá Lesní ulice má vozovku 220 cm širokou. Každé auto (a není jich málo), které do ní z jakéhokoliv důvodu zajede, se v ní potom otáčí. Postupem let se na třech místech vyjezdily tři malé plácky na kraji lesního porostu. Na těch odstaví auto každý, kdo nenajde při nákupu místo na parkování na Černokostelecké,  nebo kdo jede s rodinou na procházku do lesa, návštěvy do zdejších nemovitostí též nemají jinou možnost. Tak i já, když přijedu autem a vím, že za několik hodin pojedu opět, odstavím tam auto a při tom, pravda, jsem asi polovinou auta v lesním pozemku. Je to něco takového, jako když rodina přijede autem k lesu, zapíchne auto čumákem do lesa a dál pokračuje pěšky, třeba na houby. Nebo je to něco podobného, jako když na většině říčanských ulic prakticky nelze dodržet ustanovení zákona, že při parkování musí být zachován volný jízdní pruh pro každý směr jízdy. To také říčanská MP rozumně nepostihuje. Nebo snad máme město žádat o rozšíření vozovky na úkor 2,5 m širokého zeleného pásu, aby bylo možné parkovat na vozovce?

P. S. Úmyslně vynechávám slůvko paní, protože ani já jsem Kulišťákové nestál za slovo pan, ač jsem o generaci starší, tak jako od jejího povedeného bratra.

                                                                                                                                                                                 Václav Macinauer