Renesanční muž Jan Petříček

Výstava Společenský život hmyzu, která je v říčanském muzeu k vidění do 14. srpna, oprášila jméno místního entomologa Jana Petříčka (1896–1968). Depozitář muzea obsahuje rozsáhlou sbírku motýlů a brouků, na které Petříček pracoval desítky let. Není to ale jediný důvod, proč by nás měl tento muž zajímat.

Když mu bylo osmnáct, začala první světová válka a rodák z Luštěnic od Mladé Boleslavi, absolvent Obchodní akademie, narukoval. Z Rakousko-uherské armády přešel na podzim 1917 k Československým legiím v Rusku. Činnost v nich ukončil v červnu 1920, ale do vlasti se vrátil po strastiplné cestě přes Sibiř až v roce 1922. Pracoval pak jako úředník na ministerstvu železnic a později zemědělství. Odtamtud ho vyhnali nejprve nacisté a po únoru 1948 komunisté. Kolem roku 1926 se usadil v Říčanech – nedaleko nádraží pro jeho rodinu postavil Josef Větrovec typický domek se zahrádkou. Po prvorozené dceři Ludmile se manželům Petříčkovým v roce 1927 narodil syn Jan. Ten dnes při prohlížení fotografií uvažuje: „Mám podezření, že právě mezi legionáři získal táta lásku k divadlu. Oni v Rusku divadlo hráli, dokonce i ženské role, protože tam žádné ženy nebyly, a tam to asi vzniklo. V Říčanech, když se nějaké divadlo chystalo, tak se neobešlo bez něj.“ Vlastenec Petříček režíroval, vytvářel kulisy a když bylo třeba, i hrál, v souborech Tyl a Dramatika, nacvičoval vystoupení na sokolské šibřinky či pro jiné příležitosti. Věnoval se také loutkovému divadlu. Z dobových dokumentů můžeme vyčíst, že navštěvoval ochotnickou školu, pořádanou Tylovou obcí ochotnickou. Přednášky a praktická cvičení v ní mj. vedl autor Světových dějin divadla Vojtěch Kristián Blahník.

Jan Petříček s manželkou Albínou na začátku 60. let

FOTO: z archivu rodiny Petříčkovy

Zastoupení legionářů v Říčanech bylo silné – při jejich stěhování sem jistě sehrála roli blízkost Prahy s možnostmi pracovního uplatnění a patrně výhodné stavební parcely. Někdejší spolubojovníci se setkávali a na základě přátelství vznikla i dlouhodobá spolupráce, ze které těží dnešní muzejní sbírky: „V Mánesově ulici bydlel řídící učitel Jan Tichý, právě s ním táta brouky a motýly sbíral,“ uvádí Jan Petříček mladší. Společně zmapovali celý tehdejší říčanský okres. Jan Tichý postupně vytvořil celorepublikovou sbírku. Otec a syn Petříčkovi na brouky jezdívali do Louňovic: „Tam jsme chodili do lesa, kde bylo vyrovnáno nařezané dřevo. Když bylo v létě horko, nalítávali na ně většinou krasci. Je to druh brouka, který je strašně živý a špatně se chytá.“ Jan Petříček vzpomíná, že chytání hmyzu se věnovali už za první republiky: „Táta sebral mámě prostěradlo, vzaly se baterky a šli jsme na louku k lesu. Na dvě tyče se prostěradlo natáhlo a zezadu se svítilo baterkou. Na bílou plochu začaly lítat můry a brouci.“ Někdy se používal stěr: do látkového pytle na bambusové tyči se stírala stébla trávy. Z množství napadaného hmyzu se přes skleněný válec s gumovou trubičkou, fungující jako pipeta, vybral kýžený druh. Padne zmínka o říčanské čtvrti Běliště: „Žili tam kdysi brouci nosatčíci. A ti byli tak vzácní, že byli jen ve Francii a tady,“doplňuje Jan Petříček. Do práce na sbírkách pro muzeum se jeho otec plně ponořil po komunistickém puči. Legionář a národní socialista musel změnit povolání (až do penze byl zaměstnaný v Ocelaně v Uhříněvsi jako skladník). Doba nesvobody se dotkla také milovaného divadla. Tehdy pracoval i na herbářích a vytipovával památné stromy. Pro výzkumný ústav v Průhonicích sbíral místní názvy. Se synem se po léta věnovali filatelii, vytvořili spolu originálně vázaná a ilustrovaná alba známek. Zemřel krátce po srpnové okupaci, 1. října 1968. Mluvil tenkrát o tom, že sovětská vojska se tu jistě zdrží dlouho.

Jeho jméno v zapomnění jen tak neupadne, i proto, že zůstalo uchováno v pojmenování brouka z čeledi Krascovití: druh, který objevil, po něm nese jméno Sphenoptera Petříčeki Obbg.

Renata Skalošová

Foto: Říčany, Fialka: setkání legionářů zachytil fotoaparát patrně na začátku 30. let.

FOTO: z archivu rodiny Petříčkovy