Říčanské mladé tenistky vyhrály Wimbledon

Říčaňačky Alena Kovačková a Laura Samsonová, které začínaly s tenisem v T. J. Sokol Říčany a Radošovice, vyhrály juniorskou čtyřhru ve Wimbledonu. Ve finále přehrály v napínavém utkání domácí britský pár Klugmanová–Lacyová 6 : 4 a 7 : 5. Je to obrovský a nečekaný úspěch. Děvčatům je teprve patnáct a na turnaji byly nejmladší. Přesto rozhodující zápas zvládly jako profesionálky. Ačkoliv publikum fandilo domácím hráčkám, dokázaly se „hecnout“, zvrátit nepříznivý stav a vyhrát.

„Upřímně jsme nevěřily, že bychom mohly dosáhnout takového úspěchu, ale daly jsme do toho všechno a vyplatilo se to,“ říká Laura Samsonová. „Neměly jsme co ztratit a celý turnaj jsme si spolu užily. Poslední zápas jsme ale pociťovaly velkou nervozitu,“ doplňuje svou parťačku Alena Kovačková.

Jste nejen spoluhráčky, ale i kamarádky. Dokážete se podpořit?

„S Ájou jsme opravdu dobré kamarádky, trénujeme a hrajeme spolu odmalička,“ říká Laura. Dokážeme se povzbudit. Když uděláme chybu, tak si to navzájem nevyčítáme. Hodně se spolu nasmějeme. To uvolní nervozitu. Ája se nebojí přebíhat a napalovat soupeřky na síti.“

„Laura hraje odvážně a s velkou energií. Více si věří a dokáže mě vždy vyhecovat. Jsme každá jiná a to je dobře, protože se doplňujeme.“

Jaký byl Wimbledon?

„Obrovský zážitek. Potkávaly jsme největší tenisové hvězdy.  Například se kousek ode mne rozcvičovala světová jednička Iga Świąteková. V jednu chvíli si lehla na zem a soustředila se, vůbec jí nevadilo, že je kolem tolik lidí,“ vzpomíná Laura.

„Viděly jsme i Carlose Alcaraza, kterému obě fandíme, a také naše reprezentantky Vondroušovou a Strýcovou,“ doplňuje Ája.

Co se změní po tomto úspěchu?

„Změnu jsem pocítila už v roce 2021, kdy jsem vyhrála Open Stade Français, turnaj nejvyšší kategorie mladých talentů, kde se finále hraje na turnaji Roland Garros. Tehdy mi asi nějak začínalo docházet, že mohu být dobrá a mohu vyhrávat, ale že to bude znamenat dávat tenisu mnohem více než doposud. Má příprava se začala více profesionalizovat,“ přiznává Laura.

„Změny přicházejí postupně, takže mi to ani nepřijde. Jen musím ráno dělat více kliků,“ usmívá se Alena.

Baví vás tenis stále?

„Asi bych si život bez tenisu už nedovedla představit. Někdy se mi také nechce trénovat, ale pomáhá mi, když si přečtu nějaké motivační heslo nebo poznámky, které si zapisuji na papírky,“ prozrazuje Laura.

„U mne je to stejné. Tenis miluju,“ uzavírá Alena.

Úspěch není zadarmo

Dívky, které jsou členkami TK Sparta, v září nastupují na střední školu (na stejnou, takže budou spolužačky). Osmou a devátou třídu v říčanských základních školách absolvovaly distančně a jinak tomu nebude ani nyní. Jak obě přiznaly, není jednoduché tvrdě trénovat, absolvovat turnaje, a ještě se soustředit na školu. Vlastně nezbývá čas na nic jiného.

Bez podpory rodičů by to nešlo

Alena je dcera tenisových trenérů Evy a Petra Kovačkových, takže tenis byl jasná volba. Věnuje se mu i starší bratr a mladší sestra Jana, která je mistryní ČR v kategorii mladších žákyň. „Ája běhala za tenisovým míčkem sotva se naučila chodit. Bavilo ji to a je skvělé, že stále ještě baví,“ vysvětluje Eva Kovačková.

Laura si tenis našla sama. Vzor měla ve starším bratrovi, který ale později „zběhl“ k hokeji. „Laura se nejdřív chodila jen dívat na kurty do Oázy Říčany. Bydlíme kousek od tenisového areálu. Později si začala pinkat na zeď a hned ji to chytlo. Pak jsme poznali Kovačkovi a holky začaly trénovat spolu,“ shrnuje začátky Luřin otec David Samson. „Důležité je, aby si holky zachovaly pokoru a zdravý přístup. Nehroutily se z porážek, ale ani z vítězství.“

Co bude dál?

Jak potvrzují rodiče obou dívek, je to krásný úspěch, ale to nejtěžší – přechod do dospělého tenisu – je teprve čeká. Přejeme jim, ať se to podaří.

Foto: ČOS/Markéta Navrátilová